Předchozí kariéra chuďasa, člověka velké víry, který se vypracoval od píky, i PR agenturami zvolené jméno František, mělo budit dojem skromnosti a vyvolenosti serafínského pojetí. Navenek znázorněno bílou barvou šatu a „lidovostí jeho sdělení“, tak přitažlivou pro jednodušší typy. Hlavně tedy z grup hřadující římské kurie, která se dosud neprobrala ze středověkého okouzlení. Pařížský teolog Jean Gerson by věděl, co činit. Je pravděpodobné, že by začal s kritikou jejich pa/žravosti!
Vraťme se ale do dnešních, také neradostných dní. Při návštěvě Bolívie v červnu 2015 a setkání s jejím prezidentem Evo Moralesem došlo ke kolizi vnímání tohoto světa, minimálně ve dvou aspektech. Prezident Bolívie Evo Morales, se údajně zachoval nemorálně a levicově ideologicky, když obdaroval dřevěnou replikou (Kristus ukřižovaný na srpu a kladivu) neradostného cestovatele Františka. Obdarovaný prelát znejistěl a dárek vrátil!! To by ovšem mohlo přímo navazovat na jeho pojetí církve a věřících, při výkonu funkce arcibiskupa, který (tehdy i dnes) zásadní problémy současného světa hrubě filtruje! Kde zůstal, v tomto případě Kristus, se pro jistotu netraduje. BBC ani jiné agentury to nepřinesly, takže to nemůže být předmětem vnější informace, natož osobní večerní meditace.
Bergoglio totiž nevěděl, že originál vytvořil jiný římskokatolický kněz, který byl po skutečném výkonu funkce kněze nalezen zavražděn a pohozen u cesty. Přitom lokalitou působení obou byla Jižní Amerika, lze tady vůbec něco dodat? Teologie osvobození opravdu nemusí být tomuto „charizmatickému člověku“ až tak blízká.
Kdyby však požádal známého teologa prof. Hanse Künga o zasvěcení do problému, tak by měl na svém kontě o jednu lekci spásy více. Domnívám se, že z Říma do Švýcarska to není až tak daleko.
Kritika z Byzance
Konání římskokatolické kurie soustředěné ve Vatikánu je předmětem zkoumání jiných křesťanských církví. V daném případě se jedná o reakci biskupů sekretářů Byzantského katolického patriarchátu, jmenovitě: + Metoděje OSBMr a + Timoteje OSBMr.
Máme tím na mysli článek z Parlamentních listů (7. března 2016) s názvem Byzantský katolický patriarchát: Pokrytecké milosrdenství papeže Františka. Zde nezbývá než použít širší citaci: „Při generální audienci 2. 3. 2016 František pronesl projev o Božím milosrdenství. Na jedné straně mluví o hlubokých pravdách týkajících se Božího milosrdenství a pokání, na druhé straně tak – jako při každé příležitosti – vyzývá k islamizaci Evropy takzvanými uprchlíky.
Prý, když katolíci budou přijímat islamisty do svých farností, klášterů a poutních míst, Bůh odpustí i ty nejtěžší hříchy: „I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělají jako sníh, budou bílé jako vlna, a lidé budou požívat dobrých darů země a žít v míru“ (Iz 1,18). Zneužívat výrok Písma k podpoře islamizace je manipulace a hřích proti Duchu svatému. Navíc, v praxi už vidíme, jak islamisté požívají dobrých darů země a páchají jeden kriminální čin za druhým. O tom ale František nikdy nemluví. Je jen hlásnou troubou architektů NWO a prosazuje jejich program.“
Hřích proti Duchu svatému – je hřích smrtelný. Z toho plyne pouze jediné; zatracení dotyčného heretika, tímtéž NOVÉ KONKLÁVE.
Překlady proudícího dění do všedního dne
Jak známo, tak NWO je New World Organisation, tedy hnutí vyprojektované a uváděné v život jistými šedými agenturami, v masovém měřítku v 60. létech minulého století a používaného dodnes.
Pokud někdo i dnes podlehne dojmu, že se na tom může podílet, aniž by ho to zasáhlo, tak by si měl velmi podrobně projít životopis skvělého psychologa Timothy Learyho. Tedy jeho původní lidské kvality a vědecké závazky a okruh přátel, načež jeho pozdější kontrakty s establishmentem, následně korekcí a zapomněním. Byl geniální, byl až příliš nezávislý, proto „musel“ skončit „na hranici“.
V tomto smyslu jistě není špatné ohlédnout se do příbuzné civilizace. Hřeší nejen církev, ale i tzv. Svobodní a Zelení, ale až kam? Poněvadž však byly v Německu diskutovány a znovu připomínány především staré případy z šedesátých až osmdesátých let (devadesátá léta jsou již výjimkou!), jejichž pachatelé byli už mnohdy soudně trestáni, někteří dokonce již jsou po smrti, brzo vyšlo najevo, že i protistrana má ve skříni kostlivce. Známý zelený europoslanec Daniel Cohn-Bendit se v roce 1975 ve své knize Der große Basar pochlubil, jak pomáhal ve frankfurtské universitní mateřské škole pětiletým dětem v sexuálním sebeuvědomění.
Nejtřaskavější části tehdejší vydavatel dokonce cenzuroval.
Roku 2001 sice německý ministr Klaus Kinkel vyzval autora, aby své tehdejší počínání vysvětlil důkladněji, zavdal tím však Cohnovi jen příležitost k vítanému sebe/zviditelnění. Dodnes nikoho ani nenapadlo vyzvat jej kupříkladu k demisi, omluvě či dokonce odškodnění. Na jednu stranu je potěšující, že se na příslušníky katolické církve kladou přísnější mravní měřítka než na zelené poslance, na druhou stranu to však zavání dvojím metrem a účelovým postojem kritiků, kteří mají sami na hlavě kila másla…
Chce k tomu známý pařížský a mnohočetný barikádník Petr Uhl něco dodat?
Použité materiály
- Byzantský katolický patriarchát: Pokrytecké milosrdenství papeže Františka. Reakce biskupů sekretářů Byzantského katolického patriarchátu, jmenovitě: + Metoděje OSBMr a + Timoteje OSBMr. Parlamentní listy 7. března 2016.
- Daniel Kolář SVĚT: Skutečný rozsah sodomie v církvi. Lidové noviny, 3. dubna 2010.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
