Navíc, v říjnu loňského roku, vyšla kniha Deutschland im Blaulicht – Německo v modrém majáčku od 32leté bochumské policistky Tanii Kambouriové, která je dcerou řeckých imigrantů. Je to náhoda? Není, spíše integrál dnes již nepopíratelných faktů.

Dotyčná, ve svém profesním působišti v Bochumi, zaznamenala, při dvanáctileté praxi, celou řadu negativních zkušeností, především s muslimskou komunitou.

Podle některých odborníků jsou však její závěry poněkud jednostranné. Jenže, tito odborníci/pochybovači neslouží na ulici a své vědění šíří z bezpečí svých kanceláří. Také se jim, dost možná, i líbí pozice „nadstranických vědců“. Jen oni totiž umí udělat „cinknutou“ statistiku, kterou jen oni ji umí vyložit v panelové diskuzi v intencích politického zadání.      

Zdá se, že německá policie, problémové situace s přistěhovalci, často spíše moderuje, než aby je řešila (v souladu s ústavním pořádkem). Její prestiž u majority vytrvale klesá. Znatelně narůstající agrese, hlavně mladých mužů muslimského původu, činí policistům velké potíže. Struktura německé společnosti a sociální kontrola je těmto radikálům naprosto cizí; vyrůstali v patriarchálních rodinách, kde ženy jsou v minoritním postavení a jejich otcové mají své zájmy spojené s Koránem. 

Patrně proto tito mladí provokují a testují nejen policisty, ale i běžné občany majority, kteří jim většinou ustupují, aby neměli problémy „se zákonem“? Někdo se může domnívat, nejspíše v souladu s realitou, že zákon je negativně nastaven vůči majoritě, tedy těm, kteří ho, na základě mnoha předchozích generací (a každodenní práce), ustanovili a toto právo „své“ země také mnoha formami platí.