Ministra financí prý ale nic na světě nepřinutí vypracovat rozpočet s deficitem vyšším, než jsou tři procenta hrubého domácího produktu (kéž by ho někdo donutil předložit rozpočet vyrovnaný). „Je to prostá, jednoduchá rovnice. Můžeme mít švédské veřejné služby za švédské daně, což nedoporučuji. Můžeme mít rumunské veřejné služby za rumunské daně, což rovněž nedoporučuji. Ale švédské veřejné služby za rumunské daně... to já fakt neumím, to bude muset někdo jiný,“ k tomu dodává. Podle Kalouska bude odmítnutí balíčku znamenat nutnost snížení fakultativních výdajů, tedy krácení peněz na některá prorůstová opatření a také na některé veřejné služby, kde už by podle ministrova názoru snižovány být neměly.

Vidím to celé zase trochu jinak. Ať už vede těch pár lidí z ODS k nesouhlasu cokoli, nezvýšit daně a snižovat státní výdaje považuji za dobré. Zejména pak v okamžiku, kdy ministr financí mluví o nevhodnosti krátit státní „prorůstová opatření“ a náklady veřejných služeb, když na peníze z nich se už jistě těší nějaké ty party, aby pak hrdě vykazovaly „zisk“ nebo „zaměstnanost“ za použití dotací. Chápu však, že nelze mít švédské služby za rumunské daně. Jenže to není náš problém. Náš problém je v tom, že pod vedením vlády směřujeme mílovými kroky do stavu, kdy budeme mít za ty švédské daně rumunské služby, zatímco pár firem, přisátých na státu a jeho „opatřeních“, uměle přežije nebo bude v ještě větším balíku, a pár lidí si udrží své zaměstnání, přestože práce v něm je uměle vytvořená.