Podle jedné teorie vznikl stát na popud jeho budoucích občanů, aby je chránil. Podle jiné si jeho vznik prosadili hajzlové, aby legalizovali ty činnosti proti ostatním, které by jinak byly považovány za nemorální a hodné násilného odporu. A tak se staly zákonem a ten byl svatý. Kde hajzlům před tím pomáhala brutální fyzická síla, začala pomáhat síla státního odznaku. Násilí proti lidem, pozor na to, děti, má hodně podob. Zatímco to fyzické bylo čitelné a věděli jste, kdo proti vám stál, násilí státní moci skrze odebírání a přidělování práv bylo anonymní a sdílené. O to horší, když síla odznaku si začala přisvojovat stále více pravomocí nad ostatními. Více, než předchozí brutální síla fyzická.

Občas jsem se ptal lidí kolem sebe, zda měli pocit, že je tehdejší paternalistický sociální stát před něčím opravdu chránil. Kdy je naposledy, když už si tu službu platili, ochránila policie a jak konkrétně. Ne co si o sobě policie napsala a nechala zveřejnit, ale jak jim samotným konkrétně pomohla. Kdy a jak je naposledy ochránila jejich armáda, nebo čím jim zvolení politici tehdy usnadnili každodenní život v rodině, v práci, v podnikání. Ne co si o sobě napsali a natočili skrze státní televizi, které jsme tehdy říkali veřejnoprávní, a nechali zveřejnit, ale jak jim samotným konkrétně pomohli. To ticho, které po dlouhém přemýšlení a hledání příkladů z reálných životů každého zvlášť pokaždé nastávalo, bylo zdrcující.