Způsob zacházení s dotacemi se v České republice ve své podstatě nezměnil od doby našeho vstupu do EU. Na rozdíl od jiných států vymysleli naši politici zdaleka nejvíce druhů dotačních programů, čímž podle některých významnou měrou předem zkomplikovali přístup k nim velkému počtu možných žadatelů. Myslím si to i já. Jen jsem si v kontextu znalosti dosavadních parlamentních politických stran a jejich kmotrů a šedých eminencí jist tím, že to byl záměr už od začátku, a že šlo především o to, aby se peníze z dotací dostaly k předem vyvoleným.

Na tomto způsobu se za celou dobu našeho členství nic nezměnilo. Dotace živí nepřebernou řadu parazitů, kteří se zabývají ve skutečnosti nepotřebnými studiemi, audity, doporučeními, průzkumy, rešeršemi… zkrátka vším, bez čeho se k dotaci nedostanete. Další parazité sedí v různých státních i nestátních organizacích, které se zabývají environmentalismem, zkoumáním nepotřebného, bojem proti oteplování či ochlazování, podporou biopaliv a následně jimi vyvolanou podporou eroze půdy, někdy podporou plynových kotlů, a když si je pořídíte, tak zase podporou kotlů jiných, stavbami cyklostezek, silnic a mostů nikam, nebo zaručeně potřebných nových databází a systémů, které jsou ve skutečnosti ještě komplikovanější než ty předchozí a vyžadují další a další peníze a nové lidi za státní peníze. Největší dotační parazité pak sedí ve sněmovně a v senátu (čest výjimkám). Skrze dotace do toho či onoho si kupují volební hlasy, aby se tam dostali zase a mohli se dál podílet na výše uvedeném. Ano, za tento stav opravdu nemohou politici Evropské unie. Na to nám bohužel stačí ti naši vlastní u nás doma.