Dosavadní stav kriminalizoval lidi, kteří za své a bez nároku na peníze z veřejné kasy pěstovali byliny a produkovali z nich vyrobené přípravky. Nejenže kriminalizoval poskytování těchto přípravkům jiným, ale stíhal dokonce i ty, kteří si pěstovali marihuanu ryze pro osobní potřebu. Přes veškerou snahu státu o represi však dál vítězil zdravý rozum a zejména osobní zkušenost těch, kteří přípravky používají. A tak si politici vzpomněli na staré známé „Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to stále hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to“. Bohužel si navíc zároveň uvědomili, že je zde nová oblast, která se hýbe a nedaní, natož aby dávala prostor pro dotování.

Výsledkem jejich snah je tzv. legalizace pro léčebné účely. Jinými slovy stát, pod deštníkem ochrany zdraví občanů, dal vydělat farmaceutickým firmám a přidal umělou práci byrokratům, kteří budou zase něco nového certifikovat. Do té doby, než uštědří razítko někomu od nás, budeme výrobní materiál dovážet ze zahraničí. Cena produktu, který bude pod dohledem státu, bude násobně vyšší, než kdyby si ho lidé s letitou zkušeností vyrobili sami, a stane se stejně nedostupným, neboť prozatím nebude hrazen z veřejného pojištění. Až bude (a on bude, to si pište, protože je to byznys), tak budeme lidem jejich státem uznaný drahý lék platit všichni, přestože si ho před tím dělali doma sami a nic po nás nechtěli. A kriminalizace? Ta poběží dál a kromě tzv. nelegálního pěstování a výroby budou navíc lidé stíháni i za neplacení daní.