Bombardování trvalo až do 4. června 1999, v jeho průběhu zahynulo několik tisíc civilistů, hospodářská i civilní infrastruktura utrpěla škody ve výši miliard dolarů. V oblastech, které byly humánně bombardovány municí s ochuzeným uranem zatím nelze přesně ekologické škody do dnešních dnů přesně vyčíslit včetně dopadu na zdraví obyvatel – jenom výskyt leukémie u dětí je vyšší o cca 20% než v nezasažených místech. Mimochodem když bombardování skončilo, jugoslávské ozbrojené síly měly jen minimální ztráty na technice (14 tanků a 21 letadel). Průběžné informace v mediích ale hovořily o zničení stovek kusů této techniky.

Deklarovaný účel agrese se v jejím průběhu změnil. Když bylo bombardování zahájeno, tvrdilo se, že se vede proto, aby bylo zabráněno páchání krutostí proti etnickým Albáncům na Kosovu. Pouhých několik dní po zahájení bombardování ale začali z Kosova proudit uprchlíci. Nakonec se jich v Makedonii, Srbsku a Řecku ocitlo několik set tisíc. V té době se vyhlášeným cílem válečných operací NATO stal návrat uprchlíků do jejich domovů, tedy problém, který na začátku náletů neexistoval.

Co předcházelo, než začaly padat bomby:

Již od ledna 1988 začaly z Kosova proudit zprávy o „etnických čistkách“ a v televizních zpravodajstvích se objevily záběry uprchlíků na koňských povozech a traktorech. Ve zpravodajství se uvádělo, že toto etnické čištění má na svědomí Srbsko. V té době opravdu na Kosovu bylo skutečně tisíce vnitrostátních běženců, kteří se vydávali na cestu, protože v jejich zemi začínala občanská válka. Tuto válku podněcovaly teroristické útoky proti srbské policii a armádě, jež prováděla Kosovská osvobozenecká armáda (UCK), do té doby na seznamu teroristických organizací OSN a USA. Rekrutovala se z nespokojených stalinistů, maoistů a stoupenců Envera Hodži v sousední Albánii. Její příslušníci v Albánii byli v nemilosti již od roku 1992, kdy Demokratická strana Saliho Beriši porazila ve volbách nástupce Envera Hodži Ramize Aliu. Od tohoto roku až do roku 1997 měla Albánie více méně na místní poměry prozápadní demokratickou vládu.

V roce 1996 ale prozápadní prezident Beriša zahájil tažení proti mafii, která získávala značnou moc v zemi. Albánie a Kosovo byly důležitými centry na trasách drog a bílého masa do západní Evropy. Mafie ve spojení s opoziční Albánskou socialistickou stranou zahájila odvetu. Poté, co se zhroutily podvodné oblíbené společnosti typu „letadlo“, byly zorganizovány mohutné nepokoje, při kterých byly vyrabovány sklady se zbraněmi patřící albánské armádě a policii. Jakmile byla země zaplavena těmito zbraněmi, konaly se volby a Demokratická strana byla odstavena od moci. Je zde přímá souvislost mezi konsolidací moci mafie a socialistů v Tiraně a zahájením teroristických útoků UCK, ke kterým došlo jen o několik měsíců později na Kosovu. Tato teroristická kampaň vyústila ve velké množství zákeřných útoků proti občanům, policii, vojákům a dalším osobám. Jen počátkem roku 1998 bylo zabito 151 občanů: 69 Albánců, 37 Srbů a Černohorců, 3 Romové a 42 osob, jejichž totožnost nebyla zjištěna. („The Autonomous Province of Kosovo and Metohije, Facts“ Bělehrad 1998 str. 47)