Pokukovat po velmocích a nevšímat si sousedů – to je tradiční česká úchylka. Pojďme se proto porozhlédnout i trošku jiným směrem

Ve státech, ležících mezi Německem, Ruskem a Tureckem, se přejmenovávání letišť po významných místních postavách rozmohlo teprve v posledních letech. Jen málokdy mají jasnou souvislost s letectvím.

Nejdůslednější jsou v tomto smyslu Rumuni. Staré bukurešťské letiště připomíná letce Aurela Vlaicu, který zahynul roku 1913 při pokusu o přelet Karpat, to nové zase Henri Coandă, konstruktéra a odborníka na aerodynamiku. I letiště Traian Vuia v Temešváru neboli Timišoaře nese jméno jednoho z rumunských pionýrů letectví.

K názvu bratislavského „Letiska Milana Rastislava Štefánika“ snad ani nemohla existovat žádná alternativa. Pravda, přistání slovenského astronoma, generála, politika a pilota v jedné osobě tu v roce 1919 skončilo tragicky. Vhodnější historickou osobnost, po níž by se hodilo pojmenovat letiště, si lze ale jen těžko představit.

Největí řecké i největší turecké letiště nesou jména stěžejních postav, spojených s moderní státností: v Istanbulu je to zakladatel republiky Mustafa Kemal Atatürk, v Athénách zase meziválečný premiér Eleftherios Venizelos. Oba mají ve své vlasti podobný status, jako u nás Tomáš Garrigue Masaryk.