Pravdou je, že u soudu bude důkazní břemeno na Vančurově straně, neboť v našich justičních zeměpisných šířkách se nařčený ze zlodějen nemusí obhajovat tím, že vše, co vlastní se porovná s jeho přiznanými příjmy. Kalousek se tentokrát nařčení nebrání v duchu nejlepších Malostranských tradic. To znamená, že pana Vančuru neprofackuje, a to i přesto, že si Vančurův "výkřik" nezadá s výkřikem mladíka, který to od Kalouska schytal v podobě dvou facek. Kalouskova "zásadovost" je tak evidentně živena dvojím metrem. Proto by mne zajímalo, jak by reagoval, kdyby se k voličům těsně před volbami dostala stejná informace nějakou ledabyle odloženou Kubiceho zprávou. A jak by reagoval na rozhodnutí soudu, které by stálo na straně Jančury, kdyby se Jančura hájil tím, že informace o Kalouskových zlodějnách kolují v prostředí kriminální galerky a za fakt je považuje i většina nadávajících u piva?

Tato situace dokazuje mé dlouhodobé přesvědčení, že nečestné politické praktiky se neustále opakují a že nejen politici, ale i jejich příznivci, kteří mlaskali blahem, když lež poškodila jejich politického protivníka, dostanou časem šanci se vcítit do jeho kůže. Netajím se tím, že jim to od srdce přeji. Neboť kdo druhému přeje, co sám nemá rád, si nic jiného nezaslouží.