Toho samého si musí být vědom každý člen ČSSD, který na Melčákovi s Pohankou po jejich zradě nenechal nit suchou, ale dnes - když ze zrady členů ČSSD profituje Miloš Zeman, ji, stejně jako dobrovolný odchod zrádců z řad ČSSD, který výše jmenované trojici doporučuje B. Sobotka - vidět nechce. Například Jeroným Tejc výzvu předsedy ČSSD k odchodu trojice zrádců ze strany  musí vnímat jako hysterickou, když kolegy z vedení ČSSD vyzývá, aby nebyli hysteričtí.

 

Zkrátka a dobře. Melčák s Pohankou musí mlaskat blahem, že došlo k jejich rehabilitaci, neboť když dva dělají totéž, tak to musí být totéž. Proto by měli ČSSD požádat o veřejnou rehabilitaci a ta by jim ji měla poskytnout, pokud její vedení od usnesení, že se ČSSD nebude podílet na Rusnokově vládě, ustoupí. Když neustoupí, pak je na místě otázka, jak na to zareagují tři zrádci a ti, co za nimi stojí. Odpověď nemusí být složitá.

 

Udělají to, k čemu by s největší pravděpodobností stejně došlo. Vystoupí z ČSSD a vstoupí do SPOZ. Anebo proti rozhodnutí vedení ČSSD budou nejdřív veřejně bojovat. Obojí vyjde nastejno. Pomůže jim to vykreslit (poškodit) ČSSD jako stranu, která v zájmu moci nedbá mínění voličů. Copak pan prezident věčným připomínáním síly svého mandátu lidem, kteří světí prostředky, aby došlo na jejich účel, v podstatě neříká, že výsledek prezidentské volby  anuloval výsledek voleb do poslanecké sněmovny z roku 2010? Možná to samé v jednom chladném únorovém dni usoudil muž s dýmkou a papachou na hlavě z počtu shromážděných lidí na Staroměstském náměstí, kterým oznamoval, že hlava státu demisi ministrů přijala.

 

Omlouvám se dotčeným, ale jiné přirovnání mne v roli kovaného levicového demokrata nenapadá. Pan prezident by se jistě neurazil, neboť sám je ctitelem nesmlouvavých přirovnání. A to mé podle mne sedí jak...