Z toho co jsem viděl a slyšel jsem nabyl dojmu, že o programových prioritách současné vlády nerozhodli v řádných volbách voliči, ale  nikým nevolený Svaz průmyslu, zastupovaný panem Hanákem. Jeho vystupování bylo tak suverénní, až si zasloužilo  přívlastek "nabubřelé". K tomuto dojmu z mého pohledu  přispělo i nevýrazné vystupování místopředsedy ČMKOS Pícla, které  si naopak zasloužilo lidový přívlastek "podělané". Výsledkem rétorických schopnosti obou pánů, kteří mají v popisu své práce zastupovat zájmy sociálních skupin, které si s jistou mírou nadsázky jdou, co svět světem stojí, po krku (právě proto vznikla  7. dubna 1878  v hostinci U Kaštanu   Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku),  byl dle mého názoru vzkaz divákům(voličům ČSSD), že se sociální a pracovně - právní politika současné vlády bude  především hrát podle not lobbistů ze Svazu zaměstnavatelů. Na ČMKOS, kdo ví jestli ne opět záměrně, neboť její předsedové vždy po čase (za ulamování hrotů dělnické nespokojenosti?) dostávají politická koryta, zbyl maximálně nevýrazný hudební part trianglu, neboť mi nesmělé kuňkání kolegy odboráře Pícla jeho úlohu v orchestru silně připomínalo. Jestli je můj odhad správný či ne ukáže čas. Nic to však nemění na faktu, že by úkolem zástupců ČMKOS měla být především snaha vlévat do žil obyčejných lidí optimismus, ne pesimismus. A to se Václavu Píclovi podle mne nepodařilo.