Je 15.4. 12:15. Hlídka PČR, aniž by vylezla z vozu, kontroluje člověka, na první pohled  ze sociálního dna, který pod prodejnou Norma nahlíží do kontejneru. Jestli tím porušil  zákon nevím, proto můj občanský pocit, že ne, nemusí být relevantní. Pletu se však  i v tom, když si myslím, že i  vůči těmto našim spoluobčanů musí PČR přistupovat v kontextu svých služebních povinností,  tedy vystoupit z vozu, aby měla jimi oslovená osoba možnost vidět  služební odznak a jeho číslo, čímž lze identifikovat  příslušnost zasahujícího k danému bezpečnostnímu sboru? O naléhavost služebního zákroku, která  by omlouvala přítomnost ve služebním voze, evidentně nešlo.  Aby mého pocitu, že PČR neměří všem stejným metrem nebylo málo, tak hned vedle služebního vozidla PČR, na protilehlé straně komunikace, parkoval na chodníku červený Ford Tranzit  jedné stavební firmy, aniž by mu to dovolovala dopravní značka. Vozidlo Ford bylo opuštěné a na místě, z kterého bylo patrné, že se v jeho okolí žádná stavební činnost ani nakládka či vykládka nekoná. Pozorný čtenář tuší, že toto porušení zákona  policisty nezajímalo a nikdy vlastně nezajímá, neboť tento chodník, jako mnoho dalších chodníků v Ústí nad Labem, slouží jako parkoviště naprosto běžně. Po krátké chůzi jsem musel u Dětského domova, před odbočkou do ulice Ladova, jak je opět díky "přísnému" zraku policie a strážníků běžné,  uhnout  vozidlu, pro kterého značka zákaz vjezdu v obou směrech, zřejmě proto, že nekouká do kontejneru, nic neznamenala. Než jsem stačil v Ladově ulici dojít ke svému vchodu,  musel jsem z chodníku, jak je opět naprosto běžné, ještě jednou, neboť pro tohoto řidiče měla značka stezka pro chodce kvalitu občanské povinnosti, z které se nestřílí. Možná jsem útlocitný, když mě fatální porušování dopravních předpisů v blízkosti mého bydliště vadí, neboť jsem si nepořídil byt u obousměrné silnice. Přesto se pokusím na svoji obranu kontrovat názorem.