Abbás se nejprve pokusil prosadit vznik imaginární Palestiny v Radě bezpečnosti OSN a podal návrh rezoluce, která požadovala hranice z roku 1967 a východní Jeruzalém jako hlavní město a nařizovala odchod izraelských vojáků z celého Západního břehu Jordánu do konce roku 2017.
Spojené státy oznámily, že budou rezoluci vetovat, neboť text nezohledňuje potřeby Izraele. Nakonec veto ani uplatnit nemusely, protože návrh nepodpořilo potřebných devět hlasů. Premiér Binjamin Netanjahu i tak už předem prohlásil, že se žádnému diktátu nepodvolí.
Mahmúd Abbás ale ve svém protiizraelském tažení pokračuje dál a hned po nezdaru v OSN podepsal Římský statut Mezinárodního trestního soudu.
Členství otevře samosprávě cestu k vytoužené žalobě na izraelské představitele za údajné válečné zločiny za letní války v pásmu Gazy. Pro Izrael to představuje překročení únosné meze.
Agresivní politiku Mahmúda Abbáse lze vysvětlit velkým tlakem, pod nímž se ocitl po válce v pásmu Gazy.
Ta značně zvýšila popularitu Hamásu a Abbás se teď snaží vylepšit si prestiž a ukázat Palestincům, že jejich vedení něco pro vznik samostatného státu dělá. Je však nepochopitelné, že Abbás nevidí krátkozrakost svých kroků.
Pokud Mezinárodní trestní soud Palestince za člena vůbec přijme – což není jisté, neboť nemají regulérní stát – mohou na Izrael podat stížnost.
Teprve hlavní žalobkyně však rozhodne, zda někoho obviní, například na základě zjištění, že sám Izrael vojenskou operaci nevyšetřil nebo to odmítá udělat. Ten však už provádí 13 vyšetřování.
Další háček tkví v působnosti soudu – zabývá se jen masovými vraždami a genocidou, jimiž byla letní izraelská operace jen stěží. Proto také tribunál nedávno zamítl komorskou žádost o obvinění Izraele z údajných válečných zločinů na turecké propalestinské flotile v roce 2010 s odůvodněním, že smrt devíti aktivistů kritéria válečných zločinů nesplňuje.
Problém může představovat i to, že Palestinci v létě členem tribunálu ještě nebyli, anebo neexistence mezinárodní smlouvy vytyčující hranice Palestiny, na jejímž území se údajné zločiny měly stát.
A i kdyby soud nakrásně Izrael obvinil, může před ním skončit i Abbás, jehož hnutí Fatah vytvořilo vládu národní jednoty s Hamásem, který už 14 let útočí na izraelské civilisty a ostřeluje je.
A pokud by tribunál nakonec nějakého Izraelce odsoudil, Izrael nemá povinnost ho tribunálu vydat, protože jeho jurisdikci neuznává.
Podle představitele samosprávy Saíba Irikáta bude válka v Gaze jen prvním z mnoha případů; po ní samospráva soud požádá o obžalobu Izraele z válečných zločinů, jichž se prý dopouští rozšiřováním osad na Západním břehu.
Izrael vyrazil do boje také. O víkendu zmrazil Palestincům převod daní a celních poplatků, které představují asi 127 milionů dolarů měsíčně. Netanjahu varoval, že tím izraelská odveta nekončí, a vyloučil pouze rozšiřování izraelských osad, aby si neznepřátelil mezinárodní společenství, které na ně pohlíží s nelibostí.
Vláda také zvažuje podání žaloby na palestinské představitele ve Spojených státech a možná i u Mezinárodního trestního soudu prostřednictvím právních skupin, které tyto kroky mohou podnikat.
Palestinské vedení tak může být souzeno nejen za útoky a ostřelování, ale i za financování terorismu v podobě vyplácení podpory vězňům v izraelských věznicích.
Další odveta hrozí samosprávě ze Spojených států. Republikánští i demokratičtí zákonodárci ji už upozornili, že podle zákona jí může Kongres kvůli stížnosti u mezinárodního tribunálu zastavit pomoc ve výši 400 milionů dolarů ročně.
Izrael o víkendu naznačil, že bude zastavení amerických finančních prostředků aktivně podporovat.
Abbás však nevidí, neslyší a nemyslí. Naopak řekl, že zvažuje podání stejného návrhu rezoluce Radě bezpečnosti v letošním novém složení.
Jediné, co Palestince ani nenapadne, je usilovat o vznik Palestiny jednáním s Izraelem. Místo snahy o nalezení kompromisu přijatelného pro obě strany, podnikají kroky, které obnovu jednání znemožňují, k míru nevedou a vlastní stát jim také nepřinesou.
Palestinci rozpoutali diplomatickou válku, kterou půjde velmi těžko ukončit. Mohou v ní hodně ztratit, ale nezískají vůbec nic.
A jestli svou strategii zvolili kvůli přesvědčení, že neústupný Netanjahu jim Palestinu nedá, pak svými kroky jen vydatně přispívají k jeho znovuzvolení v nadcházejících izraelských volbách.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
