Vědomi si své odpovědnosti k historickým záznamům událostí na Šumavě  koncem  dvacátého a počátkem jednadvacátého století, včetně bývalých lesních majetků Schwarzenbergů, chceme si pro „paměť" zaznamenat fakta.

Lesy Šumavy byly počátkem devadesátých let v poměrně dobrém stavu, který odpovídal standardnímu lesnímu hospodaření v té době.  Na Šumavě byly tehdy ještě zbytky původních pralesů a porostů ve věku 200 i více let, které byly vždy ve zvláštní ochraně a pozornosti lesníků.

Šumava byla nazývána „Zelenou střechou Evropy" a  také proto mohl být roku 1991 v této oblasti vyhlášen Národní park Šumava.

Většinu lesů Šumavy netvoří původní porosty, ale ty byly nově vysazovány podle potřeb a znalostí doby ve které vznikaly. Generace vlastníků, lesníků a lesních dělníků je vypěstovaly podle nejlepšího vědomí a svědomí. Vznikly tak kromě smíšených  porostů i rozsáhlé smrkové monokultury, jako „odkaz" doby, potřeb, znalostí či přání majitelů. Dnes už nikdo nevzpomene, že smrkové monokultury na Šumavě vyprodukovaly miliony kubických metrů tolik potřebného a ceněného dřeva pro stavebnictví i různá průmyslová odvětví. Výnosy lesů přispívaly k jejich obnově, daly zaměstnání lidem a v nemalé míře i přispívaly do státní kasy. Rozsáhlé lesní komplexy plnily i jiné, stejně významné mimoprodukční funkce lesa, které jsou ve své podstatě nezastupitelné. Vzpomeňme třeba ovlivňování klimatických podmínek, působení na oběh a kvalitu vody, ochranu půdy před erozí.