Odvolání Dozorčí komise nepřišlo jako blesk z čistého nebe, neudálo se z minuty na minutu 11. listopadu 2020, ale schylovalo se k němu bezmála rok.
V prosinci 2019 vyzval snad jako vůbec první k personálním změnám dlouholetý a zkušený člen Rady ČT Zdeněk Šarapatka. Během jednání o rozpočtu na rok 2020 řekl: „A musím říct, že Dozorčí rada, tak, jak nám předložila Zprávu, která se týká rozpočtu 2020, tak nemá moji důvěru. Bohužel tímto pádem nemá důvěru ani Dozorčí rada, pardon, omlouvám se, Dozorčí komise. Protože Dozorčí komise je ta, o kterou již stanoviska se má opírat Rada České televize. Komu tedy má věřit, než své Dozorčí komisi? Za mě je to velké mínus, práce ve finální, který v tak zásadním, vlastně, nejpodstatnějším dokumentu, předkládá Dozorčí komise je pro mě totéž, co se rovná, možná to zní bolševicky, já se omlouvám, ten výraz, ale jiný mě nenapadá, ztráta důvěry. Pro mě je to osobě ztráta důvěry v práci Dozorčí komise, A chtěl bych pořádat Radu ČT a své kolegy, aby do budoucna, ať je dopadne Rozpočet 2020 jakkoli, aby se neprodleně zabývala otázkami obsazení Dozorčí komise, Já nemám důvěru v Dozorčí komisi, která není schopna zaujmout jediný normální doporučení, který by nám dala.“
Podobně, i když poněkud méně razantně, hovořil tehdejší předseda Rady ČT Jan Bednář: „Já musím říct, že jsem dost zásadně nespokojený s tím stanoviskem, který nám předložila dozorčí komise (…) považuji to za vážný nedostatek dozorčí komise, myslím si, že to je skutečně na hluboké zamyšlení, jak to dozorčí komise pracuje, zda poskytuje nám to, co my od ní očekáváme, co od ní potřebujeme a co nakonec stanoví zákon. To dávám do úvahy.“
Odvolání dozorčí komise se řešilo i na neveřejném červnovém jednání Rady. A 26. srpna předložil radní Jaroslav Kratochvíl oficiální usnesení s návrhem na odvolání všech členů Komise. Tehdy jsem zdržela hlasování. Samozřejmě jsem řadu problémů vnímala, pro mnohá usnesení Komise jsem už tehdy nehlasovala, ale zároveň jsem se chtěla detailněji seznámit s výsledky její práce.
Už v září bylo zřejmé, že k obměně dojít musí. Jakkoli já sama jsem prosazovala odvolání až po schválení rozpočtu a dalších klíčových dokumentů. Jednání Komise bylo nadále laxní, odmítavé a pasivní. Předseda Rady ČT René Kühn nás vyzval k návrhům vhodných nových členů Komise, kteří by splňovali nejen zákonné předpoklady, ale také naplňovali veškeré požadavky na vysokou profesní kvalitu.
A pak přišla „kauza Ostrava“. Pro nezasvěcené poněkud nepřehledná, z právního hlediska však poměrně jasná, majetková transakce, kterou měla Rada ČT projednávat ve středu 21. října. K projednávání však nedošlo – neboť Dozorčí komise Radě místo propracovaných podkladů dodala jen výrazně zkrácené převyprávění podkladů od managementu ČT. Chyběly i tak základní a pro rozhodování nezbytné dokumenty jako znalecké posudky.
Projednávání proto bylo o dva týdny odloženo a já jsem od té doby intenzivně jednala s předsedou Komise, s dalšími členy Rady ČT i s externími právníky, abychom nalezli řešení, které by bylo v souladu se zákonem a zároveň ve prospěch České televize.
Nepříjemně mě překvapila snaha předsedy dozorčí komise problém zlehčovat a bagatelizovat. Velmi sporná kvalita práce Komise se naplno projevila na neveřejném jednání Rady 11. listopadu, kdy předseda dozorčí komise nebyl schopen odpovědět ani na ty otázky, jejichž odpovědi byly zahrnuty v materiálech předložených dozorčí komisí Radě ČT. Dozorčí komise nebyla schopna plnit svou funkci a v průběhu ostravské kauzy byla odvolána zcela stejnou zákonnou procedurou, která vedla v roce 2010 (kdy byl členem Rady mj. pan docent Milan Uhde) k odvolání tehdejší komise a ke zvolení komise, z jejíhož středu vyšel právě předseda Staněk.
V uplynulém týdnu jsme se spolu s právníky zabývali ostravskou kauzou znovu. Ukázalo se, že celý problém vůbec nemusel vzniknout, kdyby Radu ČT Dozorčí komise sama upozornila, že souhlasu Rady je třeba pouze při prodeji, nikoli při nákupu nemovitého majetku. Dozorčí komise nás tedy mimo jiné neupozornila ani na to, že bychom si schválením návrhu předloženém generálním ředitelem osobovali pravomoci, které Radě ČT podle zákona o České televizi vůbec nenáležejí.
Zároveň je zřejmé, že v uplynulých deseti letech docházelo – přinejmenším podle materiálů, které máme nyní k dispozici – hospodařením na cizím pozemku bez řádně uzavřených smluv k bezdůvodnému obohacení České televize, které může mít ve svém důsledku dopady na rozpočet ČT, a kterým se proto, na rozdíl od koupě nemovitosti, Rada ČT zabývat má a musí.
Z pravidla péče řádného hospodáře a odpovědnosti člena Rady České televize mimo jiné vyplývá povinnost jednat v nejlepším zájmu zastoupeného. Je tedy povinností členů Rady České televize dát vždy přednost zájmům České televize před zájmy vlastními, opařit si veškeré potřebné informace, které jsou dostupné, a především jednat odpovědně, obezřetně a svědomitě. Porušením těchto principů je lhostejnost, a tedy i automatické přijímání všech podkladů od těch, které máme kontrolovat, nebo automatické hlasování bez podrobné analýzy podkladů.
Po téměř měsíci intenzivní práce, i po mém čtvrtečním jednání s generálním ředitelem Petrem Dvořákem, věřím, že se na zítřejším mimořádném jednání Rady ČT podaří s managementem ČT shodnout na postupu, který ostravskou situaci vyřeší.
Považuji za nutné identifikovat příčinu vzniku problému, který odhalil slabá místa ve fungování celého systému a narovnat majetkové vztahy. A také řádným a zákonným postupem zvolit takovou Dozorčí komisi, která bude zcela nestranná, objektivní, apolitická, a především bude vlastní činností sama aktivně přispívat k efektivnímu fungování České televize v souladu se zákonem. Neboť, jak loni v prosinci správně říkal pan radní Šarapatka: „Komu tedy má [Rada] věřit, než své Dozorčí komisi?“
Ti, kdo se snaží politizovat celou kauzu, totiž jednají proti zájmu České televize a jejich koncesionářů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
