Itálie má od konce 19. století hustou síť družstevních bank koncentrovaných především v severní části země. Tyto banky popolari plní podle italské ústavy především sociální funkci[1]. Většina z nich se proto při poskytování úvěrů neřídí pravidlem maximalizace zisku, ale zájmy a potřebami místních podniků. Vznik bankovní unie však přinutil Renziho vládu k reformě družstevních bank. Podle zákona z března 2015 má dojít k významné konsolidaci bankovního sektoru, z původních tří stovek popolari tak vzniknou do konce roku 2018 pouhé tři bankovní skupiny. Deset největších družstevních bank navíc musí navýšit kapitál tak, aby splňovaly nové kapitálové požadavky.

Pátou a šestou největší družstevní bankou byly právě benátské Banca Popolare di Vicenza a Veneto Banca.Média o nich informovaly jako o „malých bankách“, nicméně aktiva každé z těchto „kampeliček“ (37,9 mld. € respektive 46,1 mld. €) odpovídají objemu aktiv největší banky na českém trhu, České spořitelny. Obě byly monitorovány Evropskou centrální bankou už od roku 2014 a obě se potýkaly s významnými kapitálovými problémy od počátku tisíciletí. Italská centrální banka již dříve odhalila jejich podvody při oceňování kapitálu, v roce 2015 dokonce musel být vyměněn vrcholný management.

Problémy bankovního sektoru sílí v době, kdy se země potýká s velmi vážnými hospodářskými problémy. Itálie je dnes po Řecku nejzadluženější ekonomikou Evropské unie. Vládní dluh k hrubému domácímu produktu vzrostl z předkrizových 99,8 % na 132,6 % (pro srovnání – řecký dluh na začátku krize tvořil 120,7 % HDP). V absolutních číslech dluží italská vláda 2 218 miliard eur (padesátinásobek ročního státního rozpočtu České republiky a sedminásobek řeckého vládního dluhu). Většinu (60 %) dluhu přitom drží domácí subjekty, z toho ¾ banky a další finanční instituce. Nezaměstnanost 11,3 % je třetí nejvyšší v celé Unii (po Řecku a Španělsku). Odhad ekonomického růstu v letošním i příštím roce činí 0,8 %. Většina prognóz však připouští, že bude hůř. 

V této neutěšené hospodářské situaci italská vláda prohlásila, že Veneto Banca a Banca Popolare di Vicenza sice nejsou stěžejní pro ekonomiku eurozóny, ale přesto jsou příliš velké, na to aby jejich pád ustálo italské hospodářství. Oproti prvním hrozbám ECB proto nemají být zlikvidovány, ale budou prodány druhé nejsilnější italské bance Banca Intesa Sanpaolo za symbolickou cenu 1 €. Vláda (se souhlasem Evropské komise) jí naopak za tuto „záchranu“ zaplatí 5 miliard € a zároveň poskytne záruku za nesplacené úvěry až do výše 12 miliard €.

Dalších 5,4 miliard € poskytne vláda na preventivní rekapitalizaci ikonické banky Monte dei Paschi di Siena, která není schopna získat kapitál na volném trhu. Nejstarší banka na světě a třetí největší italská banka již v loňském roce neprošla (měkkými a bezzubými) testy Evropské centrální banky. Ceny jejích akcií se následně propadly o 87 %. Na začátku července proto oznámila pětiletý plán restrukturalizaci, v rámci něhož propustí pětinu zaměstnanců a uzavře třetinu poboček. Tato první fáze záchrany tří bank tak italské daňové poplatníky bude stát nejméně 22,4 miliard € (což odpovídá polovině našeho státního rozpočtu).