Po zvěrstvech na území Sovětského svazu, kde působila komanda smrti SS Einsatzgruppen, která vyvražďovala veškeré Židy žijící na Ukrajině, Bělorusku a Rusku a zejména v Pobaltí, kde nezůstal naživu téměř žádný, zaměřila německá vojska své snahy o „očistu“ Evropy na západoevropské Židy.

Po schůzce nacistických pohlavárů ve Wansee, jež se uskutečnila 20. ledna 1942, se vyvražďování, zvané odborně „konečné řešení“, rozjelo na plné obrátky. Po celé Evropě čekal Židy truchlivý osud, vyhlazovací tábory a plynové komory. Západoevropské židovské komunity utrpěly veliké ztráty. Mezi nepřáteli Německa se však našla hrstka těch, kdož pozvedli hlas proti nacistickým zvěrstvům nebo nabídli pomocnou ruku Židům hledajícím záchranu. K jedněm z nejstatečnějších osobností druhé světové války patří nepochybně Raoul Wallenberg.

Wallenberg coby švédský Rockefeller

Raoul Wallenberg se narodil 4. 8. 1912 ve Švédsku, v jedné z nejzámožnějších rodin - často označované za „švédské Rockefellery“, vzešli z ní bankéři, průmyslníci, diplomaté a duchovní. Raoul Walenberg si vybral studium architektury na Michiganské univerzitě. S Židy se poprvé setkává roku 1936 v britské mandátní Palestině v Haifě, kde měl načerpat odborné zkušenosti. Tito lidé většinou uprchli z nacistického Německa a od nich se dozvěděl pravdu o rozsahu nacistického pronásledování.

Na počátku druhé světové války se vrátil do Švédska a začal obchodovat s potravinami jako partner židovského uprchlíka Kolomana Lauera. Během svých cest po okupované Francii se naučil tomu, jak fungovala německá byrokracie. Přelomovým okamžikem jeho života se stalo jaro 1944. Až v tomto roce, a to jen díky úsilí Henryho Morgenthaua mladšího, přistoupila americká vláda ke zřízení Výboru pro válečné uprchlíky. Tato agentura vyslala do neutrálního Švédska úředníka ministerstva financí Ivera Olsena, propojeného s Úřadem pro strategické služby OSS (předchůdce CIA v době druhé světové války). Olsen se měl podílet na záchraně více než 700 000 Židů.