Její pozornost se upírala na zvolenou předložku. Zdánlivě banální záležitost: ano, předložka z je opravdu namístě, jelikož se pojí s druhým pádem. Druhý pád neboli genitiv je dnes uvozován předložkou z ve všech kontextech, předložka s je zase vyhrazena spojením s pádem sedmým čili instrumentálem. Jev je to ovšem zajímavý v tom, že je tu jasná diskrepance mezi předložkou a předponou slovesa, k němuž se předložkový pád váže. Dříve se právě ve významových vztazích „seshora dolů“ používalo s jak v pozici předložky, tak v pozici předpony, tudíž pokud se se-sedalo, tak leda s koně, s kočáru či s kola. V zimě můžeme mnohde číst výstrahu Pozor, se střechy padá sníh, kde je snaha po vyjádření významu směřování dolů patrná. I tam by ale podle dnešních pravidel bylo z základní, protože ze střechy je předložkové spojení s druhým pádem. Co znamená ona základnost? Kdybyste v těchto a podobných větách použili s, přikláníte se k řešení, které sice není nijak zakázáno (při běžném jazykovém užívání se prostě nezakazuje), ale dnes je už nejen většinou češtinářů, ale i mluvčími považováno za zastaralé, staromilské, příznakové. Například do školních prací bych se pokusu o vyjádření hypotetické záliby v pravopise starém vyhnula dozajista.
Odbočím-li k předponám s a z, u nichž i centrální případy dělají studentům nemalé obtíže, orodovala bych za to, aby nebylo testováno užívání sloves slézat a zlézat v podle mě pochybných umělých konstrukcích jako zlézat hory vs. slézat hory, kdy zlézat podle pravidel použiji tehdy, kdy „zdolávám hory“, tedy provozuji komplexní horskou turistiku nahoru a dolů, nahoru a dolů atd., a slézat kromě významu „mizet“ a „shromažďovat se“ v případě, že lezení provozuji jen od špičky k úpatí, případně na úseku kratším, ale vždy klesajícím. Rozdíl mezi významem směřování dolů a pohybu dolů–nahoru je pro většinu píšícího národa pod hranicí rozlišitelnosti, nač tuto hranici testovat u dětí, které si pravopisná pravidla teprve osvojují.
Vraťme se k předložkám. Pády jsou v současném pravopisném systému vskutku jediným indikátorem při výběru mezi s a z. I tahle poučka má ovšem své výjimky, jak tomu je podle některých mluvčích v češtině vždy. Jsou to vazby být s to a kdo s koho pojící se se čtvrtým pádem a zakonzervované právě s předložkou s.
K tomu doplňme, že u určení místa odkud můžeme vybírat ze tří způsobů vyjádření: shora, seshora, ale ze shora.
Shrňme všechno do jednoho vyjádření: Cyklista se sleze s přáteli cyklisty u piva a spunktují spolu závod, kdo s koho aneb kdo bude s to rychleji vyšlapat do kopce, sjet seshora z kopce a sesednout z kola.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
