Podívejme se nejprve, jak si s počtem „sebezaměstnaných“, tedy naší kategorií „osoba samostatně výdělečně činná“, stojí Česká republika v rámci EU. Poslední data máme za rok 2013. Za celou EU platí, že podíl sebezaměstnaných (včetně rodinných příslušníků) činil 15% z celkové zaměstnanosti. Jednalo se o 36 milionů lidí v EU. Jak už to u celé EU bývá, údaje se mezi zeměmi velmi liší. Nejvýznamnější roli hrála kategorie OSVČ v Řecku (téměř třetina z celkové zaměstnanosti), Itálii a Portugalsku. Na druhé straně, málo populární je sebezaměstnání v Lucembursku, Dánsku či Estonsku. Česká republika se umisťuje nad průměrem zemí EU. Naopak v kategorii OSVČ se zaměstnanci se ČR umisťuje téměř na konci evropském žebříčku. Tomu dominuje Maďarsko, či Německo. Průměr za EU je v této kategorii 28%, ČR dosahuje „jen“ 20%. Ukazuje se tedy, že nejčastěji se jedná o osamělého živnostníka, který si nemůže dovolit zaměstnance. Nabízí se i zdůvodnění rozšířeného „švarcsystému“, pojmenovaného podle podnikatele Švarce, který systém na počátku 90. let vymyslel. Počet sebezaměstnaných je právě tímto fenoménem značně zkreslen. Najde ale jen o statistickou přesnost, ale především o deformaci systému odvodů, které v tu chvíli zaměstnavatel za „živnostníka“ nemusí platit. Uvědomme si ale, jak často tito falešní OSVČ nemají na výběr a jsou postaveni před hotovou věc: „ber, nebo běž na úřad práce“.
V poslední době ovšem zájem o OSVČ, v jinak v této kategorii „nadprůměrné“ ČR klesá. Jedním z důvodů je možnost založit společenost s ručením omezeným s minimálním kapitálem jedné koruny, která se objevila od roku 2014. A zdá se, že ji stále více podnikatelů využívá z poměrně logických důvodů ručení. Takových společností je sice „jen“ 1 800, ale zato téměř 70% společností s ručením omezeným má kapitál menší než je 200 000 Kč. Nová aktivita živnostníků se přitom koncentruje v oblasti velkých měst: Prahy, Brna a Ostravy, což nadále může prohlubovat regionální disparity.
A jak je to s výběrem pojistného na zdravotní pojištění, o kterém se v posledních týdnech hovořilo? Podívámáme-li se jen hrubě na podíl inkasa OSVČ k celku, zjistíme, že se stabilně pohybuje nad 8%. To může vyvolávat určité pobouření, ale je potřeba se do čísel ponořit hlouběji. Nelze totiž ignorovat, že velká část OSVČ vykazuje tzv. souběh, tj. např. OSVČ a zaměstnanec, či OSVČ a důchodce. Tyto souběhy zkreslují data, neboť zaměstnanec i OSVČ je započítán a snižuje tím průměr výnosu z pojistného na OSVČ.
Nemáme ještě kompletní data, ale ledacos nám osvětlí statistik VZP (60% pojištěnců v ČR, tedy dostatečná vypovídací hodnota). A právě tam uvidíme, jak nepřesný je výrok o tom, že OSVČ nedostatečně solidárně přispívají do systému. Pokud totiž vezmeme jen „čisté“ OSVČ, tedy bez souběhu, pak uvidíme, že solidární rozhodně jsou. Tato kategorie zaplatí dvojnásobek nákladů na své léčení. Disproporce začíná tam, kde OSVČ vykazují souběh, ať už se zaměstnáním, nebo pokud jsou důchodci. A nejde o výjimečně malé soubory dat, naopak údaje VZP nám ukazuje, že OSVČ se souběhem zaměstnání je zhruba polovina k „čistým“ OSVČ, podobně velká část je tvořena i důchodci.
Neházejme proto všechny OSVČ do jednoho pytle. Je bezesporu důležité vnímat, že ČR vykazuje disproporčně velkou kategorii sebezaměstnaných, přičemž rozšíření švarcsystému v tom bude hrát roli. Je ale třeba – i pro příští diskuse o (ne)solidárnosti určitých skupin, či debatě o daňových únicích pečlivěji rozlišovat mezi večerkami, kde bezesporu dochází k daňovým únikům, a skutečnými živnostníky, kteří se snaží v současných podmínkách „uživit“ vlastní aktivitou, jak již jejich pojmenování napovídá.
Vychází v magazínu TEMA Okresní hospodářské komory Most. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ilona Švihlíková
