Podívejme se nejprve, jak si s počtem „sebezaměstnaných“, tedy naší kategorií „osoba samostatně výdělečně činná“, stojí Česká republika v rámci EU. Poslední data máme za rok 2013. Za celou EU platí, že podíl sebezaměstnaných (včetně rodinných příslušníků) činil 15% z celkové zaměstnanosti. Jednalo se o 36 milionů lidí v EU. Jak už to u celé EU bývá, údaje se mezi zeměmi velmi liší. Nejvýznamnější roli hrála kategorie OSVČ v Řecku (téměř třetina z celkové zaměstnanosti), Itálii a Portugalsku. Na druhé straně, málo populární je sebezaměstnání v Lucembursku, Dánsku či Estonsku. Česká republika se umisťuje nad průměrem zemí EU. Naopak v kategorii OSVČ se zaměstnanci se ČR umisťuje téměř na konci evropském žebříčku. Tomu dominuje Maďarsko, či Německo. Průměr za EU je v této kategorii 28%, ČR dosahuje „jen“ 20%. Ukazuje se tedy, že nejčastěji se jedná o osamělého živnostníka, který si nemůže dovolit zaměstnance. Nabízí se i zdůvodnění rozšířeného „švarcsystému“, pojmenovaného podle podnikatele Švarce, který systém na počátku 90. let vymyslel. Počet sebezaměstnaných je právě tímto fenoménem značně zkreslen. Najde ale jen o statistickou přesnost, ale především o deformaci systému odvodů, které v tu chvíli zaměstnavatel za „živnostníka“ nemusí platit. Uvědomme si ale, jak často tito falešní OSVČ nemají na výběr a jsou postaveni před hotovou věc: „ber, nebo běž na úřad práce“.

 V poslední době ovšem zájem o OSVČ, v jinak v této kategorii „nadprůměrné“ ČR klesá. Jedním z důvodů je možnost založit společenost s ručením omezeným s minimálním kapitálem jedné koruny, která se objevila od roku 2014. A zdá se, že ji stále více podnikatelů využívá z poměrně logických důvodů ručení. Takových společností je sice „jen“ 1 800, ale zato téměř 70% společností s ručením omezeným má kapitál menší než je 200 000 Kč. Nová aktivita živnostníků se přitom koncentruje v oblasti velkých měst: Prahy, Brna a Ostravy, což nadále může prohlubovat regionální disparity.