Institut Aleny Vitáskové (IAV) se obrátil na ÚSTAVNÍ SOUD České republiky

22.10.2020 21:27

„Šest let je v České republice vězněn člověk, jehož vina nikdy nebyla zcela spolehlivě a nezpochybnitelně prokázána,“ píše Ústavnímu soudu Institut Aleny Vitáskové (IAV).

Institut Aleny Vitáskové (IAV) se obrátil na ÚSTAVNÍ SOUD České republiky
Foto: archiv
Popisek: Zbyněk Prousek
reklama

IAV – ochrana lidských práv a svobod se obrátil na Ústavní soud České republiky v kauze odsouzeného Maroše Straňáka, který si odpykává trest 24,5 let ve věznici Mírov. Předmětnou kauzou se IAV dlouhodobě zabývá a dospěli jsme k názoru, že vina odsouzeného nebyla spolehlivě a nezpochybnitelně prokázána. Tím došlo k závažnému poškození a krácení jeho práv a svobod, což je v zásadním rozporu s Listinou základních práv a svobod, kterou Česká republika, jako demokratická země, přijala.

V reakci veřejnosti na Seminář k vymahatelnosti práva a spravedlnosti v České republice, který Institut Aleny Vitáskové pod záštitou Jiřího Kobzy – poslance SPD pořádal v sídle Poslanecké sněmovny parlamentu ČR dne 7. září 2020, byly IAV doručeny stovky podnětů upozorňující na maření spravedlnosti stran mnoha policistů, státních zástupců i soudců. Abychom stav vyjádřili lidsky a srozumitelně: Dopisy a emaily jsme doslova zavaleni. S takovým množstvím korespondence jsme se od založení IAV nikdy nesetkali. Na jedné straně jsme rádi, že veřejnost sdílí myšlenky Manifestu IAV, ale na straně druhé jsme zděšeni obsahem a množstvím zpráv signalizujících systémový rozpor mezi činností soustavy státního zastupitelství a veřejným zájem, a také systémová selhávaní v rozhodovací praxi obecných soudů.

Jedním z případů, kdy není možné mlčet, je případ právě Maroše Straňáka, vězně, který byl vrchním soudem v Olomouci v roce 2014 odsouzen k 24,5 letům vězení. Rozsudek tehdy podepsal předseda soudu JUDr. Libor LOSA.

V případu Maroše Straňáka (a s ním dalšího odsouzeného) však existuje tolik významných a zásadních pochybností, že je snad nemůže vidět jen ten, kdo je vidět nechce, jako například:

Anketa

Podporujete omezení volného pohybu a uzavření obchodů?

68%
32%
hlasovalo: 23898 lidí

  • nezájem soudů respektovat znalecké posudky ve zřejmý prospěch odsouzeného
  • tlak policie na soudního znalce
  • nezájem soudů respektovat výsledek detektoru lži se závěrem „test není pozitivní ke spáchání trestné činnosti“
  • nezájem soudů respektovat důkaz výpovědí objektivních svědků ve zřejmý prospěch odsouzeného / odsouzených
  • nerespektování obsahu obhajoby druhého odsouzeného
  • zcela nestandardní a mimořádně náhle rozdílná rozhodovací praxe stran soudců JUDr. Radomír Koudela a následně JUDr. Libor Losa
  • nezájem soudů a pochybnosti v identifikaci osob dle stop
  • nezájem soudu o to, aby k zajištěným stopám byly identifikovány všechny osoby (ne jen někdo).

Pochybností v případu samém ukazujíce na neprůkaznost viny uvězněného Maroše Straňáka je však mnohem více.

Úplným závalem práva na spravedlivý proces a zásady „In dubio pro reo“, neboli v pochybnostech ve prospěch obviněného je pak nouze nezpochybnitelných důkazů a ignorace důkazů ve prospěch odsouzených, z nichž vyniká gigantické nevypořádání se s okolnostmi zajištění a využití tzv. „pachových stop“!

Případ je ale opleten i řadou dalších nejasností a pochybností. Nelze nezmínit také skutečnost, že Maroš Straňák se k činu, který mu je Vrchním soudem v Olomouci kladen za vinu nikdy nepřiznal.
K činu se také nikdy nepřiznal ani druhý „spolu odsouzený“.

Sám Maroš Straňák řekl: „Nikdy se nepřiznám k něčemu, co jsem neudělal.“

Co dodat?

Občanská veřejnost sdružená při Institutu Aleny Vitáskové, včetně řady signatářů jeho Manifestu má za to, že v právním státě by měl být jakýkoliv člověk žalářován jen a výhradně na základě nepochybných a nezvratných důkazů o vině. Vyjádřeno jinak, je-li v tom či onom případu byť jen jediná pochybnost – nelze nikoho zbavit osobní svobody, byť by se to komukoliv líbilo, nebo dokonce komukoliv vyhovovalo.

Institut Aleny Vitáskové proto dne 2. října 2020 výše zmíněným podnětem vyzval Ústavní soud k tomu, aby ochránil základní práva a svobod odsouzeného Maroše Straňáka, neboli, aby ochránil základní práva a svobody občana právního státu, ke kterému se Česká republika Ústavou hlásí a co hlavně – aby ochránil základní práva a svobody člověka – jakož to živé lidské bytosti proti zvůli a šlendriánu v realizaci spravedlnosti tam, kde obecné soudy zcela zřejmě selhaly, a to vše v sounáležitosti s hypotézou, že budoucnost může přinést eventuální odhalení skutečného pachatele a tak nad rámec již uvedeného prokázat gigantické porušení lidských práv a svobod českou justicí.

Tím však angažmá Institutu Aleny Vitáskové v kauze STRAŇÁK nekončí.
IAV současně vyzval několik špičkových právních profesionálů ke spolupráci v analýze Straňákova případu, a je rozhodnut učinit i kroky k odhalení skutečného pachatele (pachatelů) zvlášť závažného zločinu, z něhož zatím je uznán vinným Maroš Straňák.

Zbyněk Prousek, člen výkonné rady IAV
signatář Manifestu IAV

Praha dne 20. 10. 2020

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Vykopnutí směrem nahoru

21:04 Zdeněk Jemelík: Vykopnutí směrem nahoru

Když jsem se dočetl v několika článcích, např. na České justici, že státní zástupce Vrchního státníh…