IAV – ochrana lidských práv a svobod se obrátil na Ústavní soud České republiky v kauze odsouzeného Maroše Straňáka, který si odpykává trest 24,5 let ve věznici Mírov. Předmětnou kauzou se IAV dlouhodobě zabývá a dospěli jsme k názoru, že vina odsouzeného nebyla spolehlivě a nezpochybnitelně prokázána. Tím došlo k závažnému poškození a krácení jeho práv a svobod, což je v zásadním rozporu s Listinou základních práv a svobod, kterou Česká republika, jako demokratická země, přijala.

V reakci veřejnosti na Seminář k vymahatelnosti práva a spravedlnosti v České republice, který Institut Aleny Vitáskové pod záštitou Jiřího Kobzy – poslance SPD pořádal v sídle Poslanecké sněmovny parlamentu ČR dne 7. září 2020, byly IAV doručeny stovky podnětů upozorňující na maření spravedlnosti stran mnoha policistů, státních zástupců i soudců. Abychom stav vyjádřili lidsky a srozumitelně: Dopisy a emaily jsme doslova zavaleni. S takovým množstvím korespondence jsme se od založení IAV nikdy nesetkali. Na jedné straně jsme rádi, že veřejnost sdílí myšlenky Manifestu IAV, ale na straně druhé jsme zděšeni obsahem a množstvím zpráv signalizujících systémový rozpor mezi činností soustavy státního zastupitelství a veřejným zájem, a také systémová selhávaní v rozhodovací praxi obecných soudů.

Jedním z případů, kdy není možné mlčet, je případ právě Maroše Straňáka, vězně, který byl vrchním soudem v Olomouci v roce 2014 odsouzen k 24,5 letům vězení. Rozsudek tehdy podepsal předseda soudu JUDr. Libor LOSA.

V případu Maroše Straňáka (a s ním dalšího odsouzeného) však existuje tolik významných a zásadních pochybností, že je snad nemůže vidět jen ten, kdo je vidět nechce, jako například: