Ta zatím poslední vlna přišla s internetem, u nás se o nějakém významném vlivu internetu na mediální poměry dá začít mluvit zhruba od počátku nového tisíciletí. Internet byl od počátku spojován s věkovou skupinou, kterou někteří nazývali souhrnně „noví aktivní". Celkem masově se předvídal rychlý pád televizní kultury, který se měl zhruba krýt s ústupem tištěných periodik, zejména deníků, z nejvyšších pozic v oblasti zpravodajství a obecně masové distribuce informací.

Co se týče periodik, prognózy se plní. Meziročně klesá průměrný prodaný náklad českých deníků (s výjimkou Sportu a bulváru) o 10 procent, což je trend drtivý a konec deníků je už na poměrně viditelném horizontu. Jejich čtenáři se přesouvají k internetovým serverům, které zaznamenávají naopak procentně podobný nárůst (tedy alespoň ty hlavní zpravodajské, jako jsou příkladně Parlamentní listy.cz nebo Aktuálně.cz, abychom jmenovali aspoň dva, s různou redakční a názorovou orientací). Je zřejmé, že podstatným jsou zde zpráva, zpravodajství, informace. Pro informace si mediální příjemce (čtenář) stále častěji chodí k webovým zdrojům a odkládá papírové noviny. Důvody jsou zřejmé: internet nabízí neporovnatelně více informací jak co do množství, tak – zejména – co do pestrosti a, nebojme se toho slova, plurality. Tisk se stále zřetelněji orientuje vyhraněným, obvykle politicky či ekonomicky podmíněným směrem a stává se nepokrytě stranickým. Viděli jsme to na kampani, kterou vedly jednotlivé tiskoviny proti Miloši Zemanovi v přímé volbě prezidenta, ale také třeba u obratu o 180 stupňů, jaký předvedla dominantní tisková média v kauze spolupráce Andreje Babiše s tajnou policií poté, co Babiš tato média koupil.

V té souvislosti se nabízí jedno srovnání: v evropských státech není nic neobvyklého, když noviny straní nějaké názorové skupině či osobnosti – pomáhá to i čtenářově orientaci: je-li nalevo, čte Guardian či Süddeutsche Zeitung, je-li napravo, čte Times nebo Frankfurter Allgemeine Zeitung. Potíž našich novin a novinářů je v tom, že nejsou ani napravo, ani nalevo, cirkulují z Práva do Lidových novin a zase zpátky a udržují jakýsi středově-liberální názorový amalgám, který je jedním z podstatných důvodů úpadku důvěryhodnosti našeho denního tisku. Internet naproti tomu poskytuje nepřeberné kvantum informací, často si protiřečících, často z nepříliš věrohodných zdrojů, často manipulovaných (i když třeba méně okatě, než jak dělají manipulaci a propagandu naši deníkáři). Každopádně vyznat se ve webovém zpravodajství, to chce jednak vysokou míru mediální gramotnosti a kultury, ale také velkou dávku opravdového zájmu o věci veřejné, protože hledat na webu relevantní informace znamená křížem krážem projíždět mnoha adresami a mnohonásobně prověřovat validitu čteného. Statistiky svědčí o tom, že náš člověk je stále velmi politický, tráví vyhledáváním zpráv značné množství času, je zkrátka aktivní.