Kolik si Česká republika může dovolit přijmout uprchlíků?
Dnes vláda mluví o 1 500 lidí, a je to přece jen posun oproti minulému roku, kdy se diskutovalo o přijetí patnácti nemocných syrských dětí s rodinami. Takže vláda může mít pocit, že se vlastně začíná chovat odvážně, když navíc jsou naši sousedé – Slováci a Poláci – ještě uzavřenější. Ten posun je zjevně i výsledkem soustavného tlaku uvnitř Evropské unie. Do budoucna může jít i o větší počty. Je vidět, že politici, kteří dnes mluví a rozhodují o migraci, možná nikdy žádného uprchlíka neviděli a i pro ně jsou to velmi abstraktní pojmy. Učí se teprve to téma vnímat. Další důležitou věcí bude, jak první vlnu zvládneme – pokud se ukáže, že to žádné velké drama nebylo, že společnost to nijak negativně nepocítila, budeme otevřenější.

Rozumím tomu, že se problém bude nějak vyvíjet. Nicméně: je těch 1 500 lidí, které je Česko ochotno během dvou let přijmout, moc nebo málo?
Jestli budeme vycházet například z čísel UNHCR, tak je to velmi málo. François Crépeau, zpravodaj OSN pro práva migrantů, spočítal, že pokud by bylo třeba přesídlit během pěti let milion syrských uprchlíků, pak by na Velkou Británii připadlo zhruba 14 000 lidí ročně. Podle jednoduchého kritéria počtu obyvatel. (Podle tohoto způsobu výpočtu by na ČR připadalo zhruba šestkrát méně migrantů, čili 2 500 ročně. Poznámka autora M. K.)

A to jsou tedy čísla, kterými bychom se měli řídit?
Myslím, že uprchlíků, které přijmeme, bude v dlouhodobé perspektivě určitě víc než 1 500. Musíme si připomínat situaci v zemích sousedících se Sýrií – Turecko, Libanon, Jordánsko, Irák, kde žije podle odhadu kolem čtyř milionů uprchlíků. A často v těžko představitelných podmínkách – třeba v největším uprchlickém táboře v Jordánsku žije téměř 100 tisíc lidí. V Turecku jsou zřejmě podmínky lepší – Turecko odmítlo model velkých táborů, staví malé uprchlické tábory, které jsou relativně otevřené, je možné je opustit i na několik týdnů, je možné požádat o povolení k práci, dbá se o přístup dětí a studentů na školy.

Čili: ten obraz podle mě ukazuje dvě důležité věci. Zaprvé – uprchlíci by neměli dlouhodobě skončit v nějakých táborech, či uzavřených zařízeních ministerstva vnitra. A zadruhé, Česko je relativně bohatá, funkční země a schopnost přijetí se rozhodně neměří ve stovkách uprchlíků.

Odpůrci přijímání uprchlíků často argumentují kulturními rozdíly – že uprchlíci ze Sýrie se u nás prostě nemohou úspěšně integrovat, že jsou tu příliš velké bariéry, což neplatí o zemích, jako je Turecko.
Obavy lidí z hrozby, kterou dnes představuje například Islámský stát, jsou pochopitelné. Na druhou stranu není pravda, že v Česku nemáme zkušenost třeba se syrskou komunitou. Za minulého režimu byly se Sýrií velmi rozvinuté vztahy a v Česku žije relativně velká a dobře organizovaná komunita Syřanů. Pokud jde o Eritreu, druhou zemi, z níž je nyní velká uprchlická vlna do Evropy, pak tam skutečně tato zkušenost chybí a může se to projevovat i v takových praktických a důležitých věcech, jako je omezený počet kvalitních tlumočníků.