Otazníky pokračují. Kdo uprchlíky vítá a kdo ne? Proč někteří politici je chtějí, jiní ne. A proč míří zrovna do Evropy? A proč Evropa při současné úrovni techniky se tváří překvapeně, když muselo být ze satelitních snímků dávno jasné, že se k něčemu takovému schyluje?

Stranou nezůstává ani Česká republika. Premiér Sobotka žongluje se slovíčky, zda migranty přijmeme na základě direktivních kvót nebo dobrovolně. Přitom od nás Evropa chce, abychom jich přijali míň, než nabízíme.

Jedno je jasné. To, že se náhle zvedly statisíce migrantů, není náhodné. Dle posledních údajů Eurostatu tvoří Syřané, v jejichž zemi se skutečně válčí, jen 20% migrujících. Naprostá většina migrantů přichází z jiných zemí, přitom nezřídka z relativně bezpečných oblastí, jako jsou části Damašku, Kypru či Turecka, kde tito lidé donedávna žili a pracovali (mimo uprchlické tábory). Mnoho lidí se také za Syřany pouze vydává za pomoci falešných syrských dokladů. Do Bavorska zamířilo 40% migrantů z Kosova. Tam už se patnáct let nebojuje. A naopak druhých  40% bylo z Afghánistánu, kde válka probíhá už čtyři desetiletí?

Vysvětlení je jednoduché – Německo jim ústy kancléřky Merkelové vzkázalo, že do Evropy mohou. Komentátoři jednoznačně přiřkli velkou část zodpovědnosti za současnou uprchlickou krizi politice Angely Merkelové. Dle nich svým pozváním migrantů do Evropy udělala "kolosální historickou chybu" pro budoucnost Evropy.