Kdo lže, ten krade, a pak visí! Kdo lže, ten vždycky, ublíží si… říká ve své slavné Manon Lescaut Vítězslav Nezval. Kdyby tak věděl, jak se ta letitá pravda v posledních pár letech změní! Ještě, že se toho legendární básník nedožil! Lež má sice krátké nohy, ale my, kteří žijeme v dnešním prolhaném světě, musíme dodat: Ano, má krátké nohy, ale dlouhý krok!

Vidíme to kolem sebe dnes a denně. Včetně zpráv veřejnoprávní ČT, která již dávno nectí zásady žurnalistické etiky, (její zaměstnanci asi četli Moravcovo veledílo Proměny novinářské etiky) a dělá si z obrazovky doslova toaletní mísu. Natož pak provládní noviny a časopisy, které nám lžou, jako když tisknou. A tak bez uzardění lžou děti i dospělí v duchu starého „účel světí prostředky“. Často lžou učitelé v hodinách nejenom dějepisu, lžou historici, politici i „hlídací psi demokracie“ – již zmínění novináři. Ti ve velkém počtu především, nestydíce se ani šíření poplašných zpráv všeho druhu.