Sice byl můj podřízený, ale pozdní příchody jsem mu toleroval. Ne snad proto, že jsem měl hodnost svobodník absolvent a navíc jsem byl bezpartijní, ale proto, že rozhodně nebyl připraven pracovat. Měl totiž vztek na Ministerstvo národní obrany, které mu nepovolilo odchod do důchodu, ačkoli mu bylo už 56 let a ještě nedávno by byl mohlo jít do důchodu v 55 letech automaticky. Národní shromáždění ovšem změnilo zákon. Byl proto naštvaný nejen na Ministerstvo, ale i na celý komunistický režim.

Major Prášek si pověsil kabát i důstojnickou čepici, které říkal „klobouk“,v ordinaci, ani si nesedl a začal vyprávět: „Představte si, dneska jsem šel zadem, kolem hřbitova a někdo tam přes noc napsal nápis: Zdražili nám plyn a uhlí, buďte rádi, že jste ztuhlí… Jo, přes celou zeď velkejma písmenama,“ smál se až dostával záchvaty kuřáckého kašle. (stalo se v roce 1979 u vojenského útvaru 1044 Louny).

Bývalý kolega z fakulty si ráno po víkendu uvařil kávu a spustil: „Včera jsem byl u strejdy na chatě, říkal mi, že je pořád na trhu nedostatek čerstvý zeleniny.“ Jeho strýček byl ministr zemědělství a kolega se mi svěřil, že mu pomohl na fakultu, protože jeho otec, ministrův bratr, byl vyloučený z KSČ v roce 1969 a tak byl kolegovou kádrovou skvrnou. „Strejda nadával, že s tim nemůže nic dělat a že je zvědav, co s tím ty blbci z ÚV KSČ udělaj.“ (Praha osmdesátá léta)