Afghánistán je země etnicky velmi složitá. Je tu přehršel etnických skupin. Největší skupinou jsou Paštunové, další nejpočetnější jsou Tádžikové, Uzbeci a Hazarové. Mezi další skupiny patří například Ajmakové a Turkmeni. Jen Paštunové se dělí na přibližně 60 kmenů. I jazykově je země rozmanitá - mezi nejdůležitější jazyky patří perština a paštu. Další jazyky jsou uzbečtina a turkmenština. V zemi se mluví ještě asi dalšími 30 jazyky. Většina Afghánců jsou sunnitští muslimové, Hazarové vyznávají šíitský islám.

Je tedy jasné, že kdokoli chtěl kdy tuto zemi podrobit a „zorganizovat“ zvenčí, musel nutně ztroskotat. Britové, Sověti, Američané. Za Sovětů alespoň postoupila sekularizace země, včetně podpory práv žen, která byla ale zásadně podkopána americkou podporou mudžahedínů, stoupenců radikálního islámu. Země se po desetiletí zmítá v různých obdobách občanské války, kdy válčí kmeny proti sobě, a invazemi zvenčí. Výsledkem té poslední americké invaze, která začala v roce 2001 jako „odveta“ za útok na newyorská dvojčata, který údajně zorganizoval Usáma bin Ládín, původně mudžahedín, tedy bojovník za „svobodu“ proti prosovětské vládě, ze kterého se však náhle stal nepřítel svobody, je brzké opětné ovládnutí Afghánistánu hnutím Tálibán.

To po odchodu amerických vojsk a dalších vojsk NATO dobývá jednu provincii za druhou a ovládnutí Kábulu je jen otázkou času. Tálibán je dobře vyzbrojen americkými zbraněmi a zdá se, že nenaráží prakticky na žádný odpor. Léta budovaná „afghánská armáda“, do které byly investovány miliardy a na jejímž výcviku se, pokud si vzpomínám, podíleli i čeští vojáci, se doslova rozplynula do vzduchu i s těmi miliardami. Miliony lidí před Tálibánem prchají.