Zvláštní pozornost jsem při svém monitoringu věnoval ruské debatě o válce na Ukrajině. S ohledem na to, že Rusko je na Ukrajině fakticky ve válce s kolektivním Západem – i když zástupné, a i když tento stav nazývá „Speciální vojenskou operací“, jsem čekal, že v ruských médiích najdu jednolitý proud vládní propagandy. Té je samozřejmě v ruských zprávách hodně– zejména ve státní televizi Rossija. Jenže velká většina médií v Rusku není pod přímou státní kontrolou. Existují i soukromé televize a široké spektrum soukromého tisku a webů.

Na to, že stát je ve válce, je v ruském mediálním prostoru k přečtení obrovské množství informací, které ostře kritizují armádní velení, státní úřady i členy vlády. Na ruském internetu lze najít mnoho silných válečných příběhů. O hrdinech, kteří padli v boji s početní přesilou. O úspěších při dobývání ukrajinského opevnění a statečnosti při záchraně ohrožených civilistů. Volně k přečtení jsou však i dokumenty o zlodějinách papalášů, zbabělosti a neschopnosti vysokých důstojníků až po nejvýše postavené generály.

Na ruské armádě se 32 let „budování“ kapitalismu samozřejmě neblaze podepsalo. I když ne až tak strašně jako na Armádě ČR, která rozprodala i většinu kasáren, takže případnou mobilizaci by nebylo kde provést. Váleční korespondenti z Donbasu přináší denně příběhy o úspěších veteránů obou opolčeneckých republik a ruské armády. Nezamlčují však ani situace, kdy na frontu dorazili vojáci bez spacáků, protože je někdo v týlu rozkradl.