Česká republika, která do roku 1993 potraviny vyvážela, se prý nyní neobejde bez laskavé péče řetězců a bez západních a zámořských přebytků a odpadů.Argumentace propagandy je pozoruhodně slabomyslná, o tom později. Hlasovat o Zákonu o potravinách budou poslanci, ne milióny občanů, kteří všude narážejí na kampaň tvrdící, že jsou ohroženi. Proč se kampaň neobrací na poslance? Inu proto, že se blíží volby a politici mají strach, že přijdou o voliče zpracované kampaní.
PR odborníci najatí Prouzovým Svazem obchodu a cestovního ruchu cílí na slabomyslné voliče. Z toho je patrné, jakou mají představu o rozhodující části voličů Pirátů, KDÚ-ČSL, ODS, TOP09 a STAN, kteří odmítají stanovení podílu domácích potravin v řetězcích. Odmítají, ačkoliv všichni poslanci Evropského parlamentu, kteří požádali o slovo na slyšení Zemědělského výboru EP, hovořili o tom, že „volný obchod“ je iluze, protože volnost mají pouze řetězce. Dodavatelé i kupující jsou odkázáni na jejich „volné“ určování výkupních i prodejních cen. Vyjadřovali se tak všichni napříč politickým spektrem a ze všech zemí EU, tedy i z frakcí Evropského parlamentu, z nichž pocházejí odmítači českých potravin z vyjmenovaných českých politických stran. Ti tak tedy činí buď „z blbosti, nebo za cizí peníze“, jak charakterizoval podobné chování Jan Werich.
Přirozeně za účelem růstu zisků řetězce stlačují výkupní ceny dolů a prodejní šponují vzhůru. Mají totiž podíl na trhu téměř 80%. Prouzův Svaz obchodu a cestovního ruchu sdružuje zahraniční řetězce a bojuje za jejich zájmy proti zájmům českých zemědělců, potravinářů a spotřebitelů. Proto ta kampaň „drahejidlo.cz“.
Příliš mnoho lidí má příliš málo peněz na kvalitní předražené potraviny. Proto se často i u nás vyrábějí z podřadných surovin z dovozu, aby byly aspoň relativně levné. To ale nejsou „české potraviny“ podle definice návrhu „Zákona o potravinách“. I když se vyrábějí zde, suroviny jsou z dovozu. Kvůli nadnárodním obchodním korporacím se Česká republika musela při vstupu do EU vzdát přísných norem, které určovaly, kolik a jakého masa musí být v masných výrobcích. Dnes v některých není po masu ani památky.
Jak slabomyslná kampaň „drahejidlo.cz“ vypadá? Podívejte se sami! (ZDE)
První lež je hned v názvu. Tvrdí, že české potraviny budou drahé. Ano, mohou, ale nemusí být dražší než odpady z dovozu. Ale jakmile české zboží z trhu zmizí, ceny zboží levně nakoupeného v zahraničí jsou pro spotřebitele zdraženy. Typický příklad je květák. Když výkupní ceny klesly natolik, že se v ČR přestalo vyplácet květák pěstovat (vykupoval se za 12 Kč, prodával za 25 Kč) najednou se stal luxusní potravinou za 79 - 99 Kč.
Kampaň samozřejmě nepřizná, že „55 %“ se týká součtu hmotností vyjmenovaných 131 komodit z 15 000 za celý rok. Naopak podvodně naznačuje, že každá jedna komodita musí mít zastoupení 55%, například když tvrdí, že paštika by byla dostupná jen 5 dní v roce. Samozřejmě se paštika vyrábí celý rok, jenže ta z českých surovin, aby mohla být označena jako „česká“, se nedostane do řetězců, tam doputují vedle malého množství značkových paštik množství namletých podřadných surovin z dovozu. Dobrou chuť!
Kampaň tvrdí, že hájí „společný zájem obchodu a zákazníků“? Jaký to je společný zájem, když obchod chce co nejvíce utržit a zákazník platit co nejméně?
Kampaň se ptá: „Výhradně česká rajčata?“, ačkoli v návrhu Zákona o „výhradně českém zboží není žádná zmínka. Další lež.
Dále tvrdí „česká sůl – ta neexistuje, a proto jsou kvóty na potraviny nesmysl“. Sůl vůbec není mezi 131 komoditami, kterých se zákon týká. Další lež.
Další: „České chilli papričky? Ty neexistují.“ Ale existují! Proč by neexistovaly? Další lež.
Další lživé tvrzení: „Méně zboží za vyšší ceny.“ Jenže ceny určují právě řetězce, české brambory nakupují za 2,50 Kč/kg, ale prodávají za 19 Kč/kg. Takže, když bude českých brambor víc, budou je muset, chudáci, zdražit? Když mají zisk několik set procent?…
„Kdo na tom vydělá a co nám hrozí? Skupina agrobaronů proti českým občanům“, hlásá kampaň. Proti českým občanům ve skutečnosti stojí Prouzou zaštítěné nadnárodní řetězce. A jak ukázalo slyšení v Evropském parlamentu, stojí řetězce i proti občanům všech zemí Unie. Českých zemědělských podniků, které jsou schopné dodávat zboží do řetězců, jsou tisíce, nejen Agrofert, ale mají smůlu, vládnou řetězce. Ty vydělávají na dvojí kvalitě a na dovozu podřadného zboží, které draze prodávají. A také potravináři, kteří do svých produktů nakupují ty nejlevnější zahraniční přebytky, aby co nejvíce vydělali.
Vrcholem debility Prouzovy kampaně je poslední obrázek z „názorné agitace“. Chlebíček obložený šunkou, vajíčkem, papričkou, okurčičkou a petrželí s číslem „2021“, vedle číslo „2022“ a chlebíček bez obložení. Snad si reklamní agentura mohla vymyslet něco inteligentnějšího, když šunka, vajíčko, paprička, okurčička i petržel jsou snadno dostupné v České republice. K tomu přidali nápis: „Český chlebíček nesmí umřít!“
Český chlebíček určitě neumře. Lživé kampaně jsou, zdá se, nesmrtelné.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
autor: PV
