Zfanatizovaný blb polil sochu maršála růžovou barvou v noci, anonymně, a pravděpodobně úplně sám. Kde jsou ty doby, kdy organizovaná tlupa natírala růžovou barvou tank číslo 23. Tehdy to bylo neméně "kontroverzní", ale symbol triumfu přenášela televize a zprávu přinášely noviny. Mediální šplhouni a slouhové dělali novou kariéru v nové době. A nikdo ani nepíp. Skoro nikdo.

Přes pocity frustrace se své cti dbalý občan chová kulturně. Také ze strachu, že by byl většinou občanů odsouzen a ostrakizován. Proměna postojů veřejnosti je pomalá, hodně pomalá, ale je cítit. (Některé chyby, jsou už chybami, některé ještě zásluhami. Miroslav Holub)

I tam, kde by převažující veřejné mínění souznělo, má přece jen většina lidí vnitřní brzdu. (Vím, byla by to chyba plivat na pomníky, nám zbývá naděje, my byli jsme a budem... Karel Kryl)