I když se k amnestii veřejně hlásil, a i když mu veřejnost amnestii dává za vinu, řada politiků, právníků a novinářů mu neuvěřila a hledal se skutečný pachatel, odpovědný za zastavení trestních stíhání pachatelů závažné hospodářské trestné činnosti.  

Je to celé zvláštní, protože nejpodstatnější na celém skandálu přece je, koho napadlo vyvinit podezřelé z největších krádeží a tunelů, a méně důležité je, kdo se propůjčil k překladu této ideje do řeči paragrafů.  

Důvody, proč si právník Hasenkopf vyprosil obvinění, které i podle prezidenta Zemana mělo směřovat spíše na jiného právníka, Zdeňka Koudelku, jsou nejspíše profesního, odborného rázu. K textu se nikdo nemá, protože se jedná nejen o politickou, ale zřejmě i odbornou ostudu.  

Však také Zdeněk Koudelka byl prezidentem Zemanem vyřazen ze seznamu kandidátů na ústavního soudce právě s poukazem na jeho podíl při konstrukci Klausovy amnestie. Hasenkopf určitě nechce být spojován s textem nemravným, ale rovněž nechtěl mít nic společného s právním paskvilem. Má to logiku – právo ho živí a špatná reference by ho diskvalifikovala v soutěži o práci.  

Kauza Pavla Hasenkopfa má šťastný konec. Právník je nevinen. Prezident Zeman uznal omyl. Z peněz daňových poplatníků se nebude vyplácet miliónová pokuta. A před historií zůstává autorství skandální amnestie Václavu Klausovi, který se jediný za celou tu ostudu nestydí. Nemohlo to dopadnout lépe.