Díky odposlechnutým hovorům ví veřejnost o dotyčném dost, aby nepochybovala, že patří do vězení, a to nejméně za to, za co tam skončil coby řidič, který zfetovaný schválně přejel ženu, jež mu chtěla zabránit ujet od nehody. Že ve vězení skončil agresivní řidič, přitom zvláštní není. 

Pozoruhodné je, že u nás ve vězení skončil nebezpečný řidič i přesto, že jde o boháče s dlouhými prsty a četnými politickými konexemi.

Janoušek byl pravomocně odsouzen v polovině září. Měl tedy dva měsíce na to, aby prchl před zákonem, jak to svého času udělali Krejčíř, Kožený či Pitr. Janoušek ovšem neutekl. Můžeme v tom vidět racionální kalkul člověka, který má od doktora papíry na hlavu a počítá s odkladem či zrušením trestu ze zdravotních důvodů.

Anebo můžeme za poslušným Janouškovým nástupem do kriminálu vidět jeho rezignované poznání, že se svět změnil, zmenšil, a už se v něm není kam schovat. Pragmaticky vzato šlo od Janouška o dobrou volbu. Z vězení se dostane nejpozději v padesáti letech, možná dříve za vzorné chování, a může se těšit na život v luxusu. Jako psanec na útěku by žil ve věčném strachu z dopadení, chyběla by mu společnost a nemohl by si svobodně užívat svého bohatství. Prostě život na houby.

Zatímco pro pana Janouška vězení určitě představuje nepříjemnou, ponižující zkušenost, veřejnosti se dostalo naděje, že by u nás snad mohla platit rovnost občanů před zákonem. 

Jeden Janoušek samozřejmě jaro nedělá, ale povšimněme si, že neutekl Rath, neprchnul Rittig, nevypařila se paní Nagyová-Nečasová. Něco se mění. Vlivným delikventům, respektive vlivným podezřelým se odsud nechce. Je jim s námi dobře. Neznamená to automaticky, že i nám je dobře s nimi, ale určitě bude lépe, pokud si odsedí, co si nadrobili.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.