Premiér Nečas v sebeobraně apeluje na profesní solidaritu politiků, když udělování výnosných trafik výměnou za rezignaci na poslanecký mandát líčí jako standardní součást politiky a chce od poslanců napříč politickým spektrem, aby mu přitakali. Potíž je v tom, že se v politice považuje za normální kdejaký nešvar jenom proto, že se dosud nenašel žalobce a bez žalobce není soudce. Nečasova obrana korupce, klientelismu a mafiánství v politice není jenom chabá. Je především drzá.  

 

Politici se totiž vzájemně uplácejí, prodávají či kupují buďto za peníze daňových poplatníků, anebo z peněz, o které byli občané s požehnáním politiků oloupeni vlivnými lobbisty, pro které se u nás zavedlo označení kmotr. Nečasova obhajoba handlu se stranickými potížisty se stává zásadním politickým problémem v okamžiku, kde se jeho interpretaci toho, co je v politice normální, tleská v poslanecké sněmovně parlamentu. Škoda, že se netleskalo po jménech a nemáme soupis zastupitelů, kteří se hlásí k politické korupci. Že Nečasovi tleskala ODS, je samozřejmé. Zajímavá by ovšem byla informace, zda mezi poslanci za ODS ještě zbyl někdo, kdo politické korupci netleská.  

 

Petr Nečas nám sdělil, že nechápe, proč by měl odstoupit. Možná právě kvůli té nechápavosti. A pak také kvůli manažerskému selhání, jakým se jeví spolupráce s paní Nagyovou. Pikantní informace, že šéfka premiérova sekretariátu organizovala sledování manželky svého šéfa, navíc vojenskou rozvědkou, a jak se ukazuje s vědomím Nečase, který teď cosi mlží, že manželka, se kterou se rozvádí, byla v nějakém blíže neupřesněném nebezpečí…, tak to už je naprostá katastrofa. Že chce Nečas zůstat premiérem, je nezajímavé. Otázka stojí, kdo chce, aby Nečas zůstal premiérem.