V únoru 1990 byla zrušena státní bezpečnost a právě Sacher měl k dispozici tajné informace o kostlivcích ve skříních lidí, kteří se pohybovali v politice. Lidovci nikdy Sacherovi neodpustili aféru s Josefem Bartončíkem, na kterého Jan Ruml těsně před volbami v roce 1990 vyrukoval s obviněním ze spolupráce s StB. Jak anebo přes koho se ta informace od Sachera dostala k Rumlovi, se nikdo nepřiznal, ale že to tenkrát ve volbách KDU-ČSL hodně poškodilo je fakt.  

Lidovci se s Richardem Sacherem záhy názorově rozešli, ze strany ho vyloučili, nicméně lidsky si ho nepřestali vážit za kuráž, kterou osvědčil za minulého režimu. Mnoho na tom nezměnilo ani podezření, že byl za minulého režimu sám agentem vojenské rozvědky, které se objevilo před sedmi lety. Podezření to bylo neurčité a především pozdní. Richard Sacher už mnoho let podnikal v bezpečnostní agentuře a na tuto kariéru nemohlo mít vliv, co kdysi vojákům podepsal či nepodepsal. Přesto se před lety naznačovalo cosi ve smyslu, že se uzavřel kruh, když se z hrdiny vyklubal padouch, což asi nebylo k Richardu Sacherovi fér.  

Za Sacherova nástupce Jána Langoše byl přijat lustrační zákon, který měl svévolné manipulaci s kompromitujícími materiály zabránit a vnést do temné minulosti světlo. Minulost ovšem zůstala temná a pokus o korektní nakládání s dědictvím StB skončil selektivním dehonestováním celebrit a prominentů v médiích. Richard Sacher byl hrdinou starého příběhu indiskrece respektive konspirace, ze kterého není žádné zvláštní poučení. Snad jenom to o roztáčení mlýnů, které pak semelou mlynáře. Což je ale spíše nadsázka, než pravidlo.