Domnívám se, že řešení musíme hledat spíše v občanském zákoníku než v chaotických výstupech z vlády. Nicméně se zabývám i návrhem zákona o opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na nájemce prostor sloužících podnikání, jenž byl v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR schválen dne 7.4.2020.

V polovině března vláda nařídila uzavření mnoha provozoven. Sdělovací prostředky přinesly rozhovory s  drobnými podnikateli, kteří byli ze dne na den odstřihnuti od veškerých zdrojů příjmů. Co budou dělat? Vládou schválená pomoc (původně 15.000,- Kč) jim stěží pokryje nejnutnější životní náklady. Velkou starost jim dělá, že i nadále musí platit nájemné za jejich provozovny, které zejí prázdnotou. Má povinnost platit nájemné nájemce ekonomicky zničit a zároveň se předem nepředvídatelná událost nemá nijak dotknout pronajímatele?

Umíme si přestavit i jiný příběh. Pronajímatelem je osoba existenčně závislá na příjmech z pronájmu, třeba nějaký postižený člověk, který nemá jinou možnost, jak si získat prostředky na živobytí. Řekneme-li, že z důvodu epidemie se nájemné nemá platit, i tohoto pronajímatele připravíme o zdroje nezbytné k holé existenci.

Co jestliže nájemcem je mezinárodní korporace, které se aktuální situace nijak výrazně nedotkne?

Dopady koronovirové epidemie do ekonomické situace nájemců a pronajímatelů mohou být velmi různorodé a proto dle mého názoru musíme být velmi obezřetní, pokud bychom chtěli zasahovat do aktuální úpravy podnikatelského pronájmu ad hoc řešeními zdánlivě představujícími záplatu na existující problém. Potřebujeme taková řešení a neposkytuje již současná právní úprava způsob, jak spravedlivě uspořádat vztahy nájemců a pronajímatelů?