Zákon měl zajistit, aby Česká republika dosáhla 8% podílu výroby tzv. "zelené elektřiny", na celkové hrubé spotřebě elektřiny v České republice v roce 2010 a tím byl splněn závazek ČR dle směrnice EU z roku 2001. Problém nezájmu investorů investovat do neekonomických obnovitelných zdrojů, tj. bez rozumné doby návratnosti investice, zákon vyřešil formou dotování těchto zdrojů. Zákon zaručil investorům solárních elektráren návratnost investice, ale i přiměřený zisk tím, že provozovatelé soustav distribuce a přenosu jsou povinni 15 let přednostně vykupovat solární elektřinu za podstatně vyšší, dotovanou cenu.

V rozporu s tímto ustanovením zákona roku 2008 tehdejší vedení Energetického regulačního úřadu (ERÚ), jehož členové nyní opět řídí ERÚ, prodloužilo vyhláškou dobu čerpání garantované dotované výkupní ceny z 15 let na 20 let. Tato změna zákona č. 180/2005 Sb. formou vyhlášky ERÚ č. 475/2005 Sb. je typicky českou specialitou, v právních státech se zpravidla nevyskytující. Opakovaným porušováním zákona ze strany vedení ERÚ vznikla celková škoda nejméně 161 miliard Kč, a tím každému občanovi vznikla škoda více než 16 tis. Kč, kterou občané mj. splácí ve fakturách za elektřinu, a to konkrétně poplatkem 599,- Kč/1MWh vč. DPH. Porušení zákona bylo nejprve na základě oznámení pana ministra Čunka a následně i oznámení paní předsedkyně ERÚ Vitáskové, již v roce 2013 opakovaně prověřováno a odkládáno Policií a stížnosti byly opakovaně zamítány státním zastupitelstvím. V roce 2015 bylo toto porušení zákona vedením ERÚ v letech 2007-2008 definitivně oficiálně potvrzeno Ministerstvem průmyslu a obchodu, a to písemným oznámením všem poslancům Parlamentu ČR, ale praví viníci nebyli dodnes ani stíháni, natož potrestáni.

Když v roce 2009 v Číně vzniklo díky poptávce po panelech několik set výrobců solárních panelů, začala výrazně klesat cena panelů. Cena stavby solární elektrárny tím klesla z cca 130 milionů Kč/1MWp instalovaného výkonu v roce 2009 na cca 90 milionů Kč/1MWp instalovaného výkonu na počátku roku 2011. Významným 5-ti letým prodloužením doby vyplácení garantovaných výkupních cen, které byly více než cca 13x vyšší než skutečná tržní cena elektřiny, a cca 30% snížením ceny investice se v roce 2010 právě solární elektrárny, když stále ještě trvala velká finanční krize, staly ideální investiční příležitostí.