Dnešní den začal pro spoustu lidí jako každý jiný a řítí se dál ve svém horečném tempu. Věnujeme se věcem stereotypním a k tomu stále hltáme novinky z našeho okolí i ze světa. Někdy se z nich (v poslední době) radujeme, častěji však upadáme do obav a chmur. Zaplétáme se tak do pavučin světa a často zapomínáme obrátit svůj zrak do nekonečného porostoru vlastního nitra.
Nic nepotřebuje dnešní člověk naléhavěji, než uvědomit si, čím skutečně je. Dnes si nikoliv jen západní společnost, ale i mnozí jednotlivci podle jejího svůdného příkladu stavějí svou Babylónskou věž. Zápolí spolu kdo výš, kdo lépe. Stále méně z nás si při tom uvědomuje, že vedle nekonečné velikosti Stvořitele nejsme skoro ani tím zrnkem prachu, o němž bychom právě dnes měli rozjímat. Dnes je totiž Popeleční středa. I většině nevěřících ten pojem něco ještě říká, ale vlastně vůbec nevědí, "k čemu to je".
Popeleční středa
Popeleční středou vstupují křesťané do čtyřicetidenního postního období, které je duchovní přípravou na Velikonoce, nejdůležitější svátky křesťanské civilizace v roce. Datum popeleční středy (tedy středy před první nedělí postní) je v kalendáři pohyblivé, stejně jako Velikonoce. Možná si někdo v této souvislosti vybaví Hemingwayovu knihu Pohyblivý svátek. Ano, to je "právě o tom".
Začátek postní doby byl v minulosti přesunut z 6. neděle před Velikonocemi právě na středu, aby se odpovídajícím počtem dní navíc vyčlenily z půstu neděle. Ty totiž nejsou postními dny ani v rámci tohoto přípravného období, protože každonedělní slavnost Kristova vzkříšení je ještě důležitější.
Mnozí nezasvěcení se třeba diví, že v tento den potkávají na ulicích lidi s jakousi "šmouhou" na čele. Nejde o lecjakou "šmouhu". Je to znamení. Na popeleční středu udělují totiž katoličtí kněží na čelo věřícím znamení kříže. Děje se tak popelem ze spálených (palmových, olivových – či u nás "kočiček") ratolestí posvěcených v loňském roce na Květnou neděli a pronášejí u toho známou formuli: "Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš".
Věřící tak přijetím popelce přijímají znamení pomíjivosti lidského života na tomto světě, a současně vyjadřují odhodlání vzdát se všeho špatného jednání. Vědomí věčnosti je najednou tak blízko. Vyznávají před Bohem své chyby, a vyjadřují naději, že jim na základě hlubokého vnitřního obrácení se k dobru bude Stvořitelem odpuštěno.
Generální úklid
Popele se dříve užívalo jako čisticího prostředku. V tomto smyslu nás popelec nabádá k tomu, abychom nastoupili na cestu vnitřního očištění od všech nánosů zloby, falše, nepravosti a beznaděje. Postní období je vlastně obdobím generálního úklidu našeho nitra. Máme právě tak akorát dost času na to, abychom vymetli všechno smetí, jímž jsme si svá nitra za uplynulý rok zanesli a pošramotili.
Popeleční středa je také dnem přísného půstu. Projevuje se vnějškově zdrženlivostí od červeného masa (rybí maso je přípustné) - a pouze jednoho úplného nasycení během dne. Podobné předepsané posty během celého roku byly v posledních desetiletích velmi redukovány, což je z hlediska duchovního života nesmírně kontraproduktivní. Jistá tělesná újma v našem relativně blahobytném světě totiž velmi napomáhá vnitřnímu rozvoji, což je na životní cestě důležitější než cokoli jiného.
Proto, navzdory současné liberální církevní praxi, se mnozí katolíci snaží přidržet se dřívějších postních praxí. "Naordinovat" si další újmy, případně se i inspirovat u jiných křesťanských společenství, jejichž tradice vycházejí z původních společných pravidel a zvyklostí.
V celém postním období by se měl člověk proto věřící zdržovat hlučných zábav a nadměrných požitků, jichž si může dopřát právě pouze o nedělích. Do postního období by proto již neměla zasahovat plesová sezóna (mnohdy se tak děje), nemělo by se vstupovat do manželství a tak dále.
Z nitra směrem ven
Kristova výzva k pokání a obrácení, která je nosným motivem Popeleční středy, však není v první řadě mířena na vnější skutky (i když se to pochopitelně vždy vzájemně ovlivňuje), nýbrž především na vnitřní obrácení, obrácení srdce, pokání a niternou duchovní obnovu. Bez nich by totiž jakékoli vnější kající skutky zůstaly falešné a prázdné. V nitru se rozcházíme se zlem a z lásky k Bohu a v zájmu vlastní spásy se chceme přimknout k dobru.
Teprve z vnitřního obrácení by měly tyto skutky vyplývat navenek. Jestliže se nám to podaří, získá náš pozemský život zcela novou kvalitu a bude se nám dařit i v ryze praktických věcech, jakkoli nám jsou kladeny do cesty zdánlivě nepřekonatelné překážky. S tímto vnitřním klidem a smířením budeme také lépe – plni naděje – čelit hrozbám, na které máme sami jako jednotlivci většinou pramalý vliv.
Všechno to, k čemu jsme se dosud rozhodli, co jsme vykonali, nebo odmítli vykonat, vyžaduje přísnou revizi a zhodnocení právě ve světle těchto skutečností. Popeleční středa v nás vyvolává touhu po novém začátku. Naléhavou potřebu vypálit z našeho nitra vše, co nám brání žít. Definitivně se odvrátit od slepých uliček.
Především však změnit své myšlení. Vše podřídit zájmu spásy – a konečně tak spatřit život, svět a vesmír takový, jaký skutečně je a za jakým účelem byl stvořen.
Neboť jsme v prach - a v prach se naše tělo obrátí.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
