Dnešní den začal pro spoustu lidí jako každý jiný a řítí se dál ve svém horečném tempu. Věnujeme se věcem stereotypním a k tomu stále hltáme novinky z našeho okolí i ze světa. Někdy se z nich (v poslední době) radujeme, častěji však upadáme do obav a chmur. Zaplétáme se tak do pavučin světa a často zapomínáme obrátit svůj zrak do nekonečného porostoru vlastního nitra.

Nic nepotřebuje dnešní člověk naléhavěji, než uvědomit si, čím skutečně je. Dnes si nikoliv jen západní společnost, ale i mnozí jednotlivci podle jejího svůdného příkladu stavějí svou Babylónskou věž. Zápolí spolu kdo výš, kdo lépe. Stále méně z nás si při tom uvědomuje, že vedle nekonečné velikosti Stvořitele nejsme skoro ani tím zrnkem prachu, o němž bychom právě dnes měli rozjímat. Dnes je totiž Popeleční středa. I většině nevěřících ten pojem něco ještě říká, ale vlastně vůbec nevědí, "k čemu to je".

Popeleční středa

Popeleční středou vstupují křesťané do čtyřicetidenního postního období, které je duchovní přípravou na Velikonoce, nejdůležitější svátky křesťanské civilizace v roce. Datum popeleční středy (tedy středy před první nedělí postní) je v kalendáři pohyblivé, stejně jako Velikonoce. Možná si někdo v této souvislosti vybaví Hemingwayovu knihu Pohyblivý svátek. Ano, to je "právě o tom".

Začátek postní doby byl v minulosti přesunut z 6. neděle před Velikonocemi právě na středu, aby se odpovídajícím počtem dní navíc vyčlenily z půstu neděle. Ty totiž nejsou postními dny ani v rámci tohoto přípravného období, protože každonedělní slavnost Kristova vzkříšení je ještě důležitější.

Mnozí nezasvěcení se třeba diví, že v tento den potkávají na ulicích lidi s jakousi "šmouhou" na čele. Nejde o lecjakou "šmouhu". Je to znamení. Na popeleční středu udělují totiž katoličtí kněží na čelo věřícím znamení kříže. Děje se tak popelem ze spálených (palmových, olivových – či u nás "kočiček") ratolestí posvěcených v loňském roce na Květnou neděli a pronášejí u toho známou formuli: "Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš".