Problematiku soužití s cikánskou/romskou menšinou řešíme v ČR i na Slovensku řadu let. Ani my ani Slováci jsme však dosud nevyřešili nic. Dlouholetý tlak doktríny politické korektnosti spolu s nejrůznějšími lidskoprávními organizacemi, aktivisty, nerealisticky uvažujícími, naivními či zkorumpovanými politiky, trousícími kolem sebe hesla o právech menšin, přinesly další dvě komplikace navíc.

Za prvé hodily klacky pod nohy jakýmkoli snahám či nástrojům k alespoň částečnému řešení problému (dnes je v podstatě nelegitimní na tuto skupinu vůbec poukázat). A za druhé rasismus naruby. Majorita má strach z minority, která ji svobodně a bez omezení zneužívá a terorizuje. Jakékoli protesty či volání po konstruktivním řešení jsou okamžitě označeny za rasismus, nacismus, xenofobii a vedou k další perzekuci postiženého.

Příznačné na tom celém je, že ti, kteří se tak horlivě zasazují za práva Cikánů, s nimi nežili a ani nežijí. Jsou zcela odtrženi od reality, žijí v bezpečí a tak si kupují "vstupenku do nebe" politicky korektními žvásty o multikulturním soužití. Do toho přicházejí nejrůznější sociálně inženýrské integrační snahy - především na poli vzdělávacím - mající za důsledek pouze výrazně negativní dopady na majoritu bez jakéhokoli zlepšení na straně minority.

Tento problém v poslední době v povědomí řady lidí poněkud ustoupil do pozadí. Řešíme velké události mezinárodní politiky, hrozby válek, domácí politické kauzy, neustálé omezování našich svobod - a především hrozbu imigrace, "výroby" dalších menšin, což problém soužití s Cikány na jednu stranu zastírá, ale ve skutečnosti ještě násobí.

Kde se vlastně vzali?

Cikáni přišli do Evropy ve 13. století z Indie (kde platili za nejnižší kastu) přes dnešní Írán a Turecko. U nás se vyskytli někdy na přelomu 14. a 15. století. Cikáni vedli kočovný život a přestože byli zpočátku leckde i vítáni (přinášeli nové technologie zpracování kovů, případně hudbu a kejklířskou zábavu), záhy začali krást a ohrožovat starousedlíky, proto byli vždy vnímáni převážně negativně. Až do poloviny 18. století proto dokonce nebyla vražda Cikána považována za zločin. Habsburkové se za své vlády snažili mnohokrát Cikány nuceně asimilovat.