A to mohl Švejkův válečný invalida mluvit o štěstí, že nedopadl podobně, jako dopadl třebenický strážník Tomáš Rotbauer. Jemu v souvislosti s medailí bývalého prezidenta Klause napsal jeho bývalý tajemník Ladislav Jakl. Rotbauer totiž medaili, kterou dostal za mimořádný výkon při stíhání trestné činnosti, vrátil po tom, co Klaus vyhlásil amnestii, a podle strážníka tak znehodnotil dlouholetá úsilí jeho kolegů policistů.
Ladislav Jakl strážníkovi v dopise, k němuž přiložil i navracovanou medaili, vysvětlil, že medaili nedostal jako jakýsi osobní dárek od pana prezidenta. Celá naše slavná společnost skrze pana prezidenta přece tak ocenila strážníkovo úsilí. Pan bývalý prezident se jen stal ústy nás všech, když vyslovoval ocenění strážníkovi, předávaje mu inkriminované vyznamenání. Možná samotnému panu prezidentovi mohl být strážník celý ukradený. Podle pana Jakla, bývalého osobního tajemníka bývalého prezidenta věc s medailí jednoduše nebyla věcí osobní, tudíž spojovat ji s novoroční amnestií bylo zcela nepatřičné, a spolu s dopisem se medaile navrátila tam, odkud na pražský hrad připutovala. Novoroční amnestii jsme přece nevyhlašovali my všichni, ale bývalý pan prezident.
Jednomu v dopise pana Jakla nerozumím. Že odmítá souvislost mezi medailí a amnestií. Jestliže medaili bývalý pan prezident neudělil jako osobní dárek, ale jako výraz uznání nás všech, jakou roli sehrával v udělování amnestie? Byl to rovněž výraz soucítění nás všech s tuneláři a zloději, jimž se jejich soud podle bývalého pana prezidenta nespravedlivě a šikanózně roztáhl na léta, anebo jen výrazem útlocitu jeho samotného?
Na obou příbězích je patrné a povzbuzující, jaký jsme zaznamenali pokrok od doby rakouského mocnářství. Válečný invalida z Božetěchovy ulice na Žižkově mohl věru mluvit o štěstí, že ho nepotkalo nic horšího než slavné odebrání medaile a protézy. Dnešní komise, vedena pokrokovým myšlením pana Jakla by pochválila umístění medaile, sama by iniciativně medaili, visící nad mísou, usadila do rámečku a invalidovi by protézu v duchu klausovského vlastenectví ozdobila mašlí v národních barvách.
Ostatně i ty společné záchodky na pavlačích zmizely. Vrácenou medaili tudíž nelze kam pověsit. Zbývá pak opravdu, jak řekl strážník Rotbauer, charita.
Mám ale dobrou zprávu na konec: Sousedé udavači nám zůstali zaplaťpánbůh zachováni.
Komentář zazněl v pořadu Názory a argumenty na Českém rozhlase Plus. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
