A to mohl Švejkův válečný invalida mluvit o štěstí, že nedopadl podobně, jako dopadl třebenický strážník Tomáš Rotbauer. Jemu v souvislosti s medailí bývalého prezidenta Klause napsal jeho bývalý tajemník Ladislav Jakl. Rotbauer totiž medaili, kterou dostal za mimořádný výkon při stíhání trestné činnosti, vrátil po tom, co Klaus vyhlásil amnestii, a podle strážníka tak znehodnotil dlouholetá úsilí jeho kolegů policistů.

Ladislav Jakl strážníkovi v dopise, k němuž přiložil i navracovanou medaili, vysvětlil, že medaili nedostal jako jakýsi osobní dárek od pana prezidenta. Celá naše slavná společnost skrze pana prezidenta přece tak ocenila strážníkovo úsilí. Pan bývalý prezident se jen stal ústy nás všech, když vyslovoval ocenění strážníkovi, předávaje mu inkriminované vyznamenání. Možná samotnému panu prezidentovi mohl být strážník celý ukradený. Podle pana Jakla, bývalého osobního tajemníka bývalého prezidenta věc s medailí jednoduše nebyla věcí osobní, tudíž spojovat ji s novoroční amnestií bylo zcela nepatřičné, a spolu s dopisem se medaile navrátila tam, odkud na pražský hrad připutovala. Novoroční amnestii jsme přece nevyhlašovali my všichni, ale bývalý pan prezident.

Jednomu v dopise pana Jakla nerozumím. Že odmítá souvislost mezi medailí a amnestií. Jestliže medaili bývalý pan prezident neudělil jako osobní dárek, ale jako výraz uznání nás všech, jakou roli sehrával v udělování amnestie? Byl to rovněž výraz soucítění nás všech s tuneláři a zloději, jimž se jejich soud podle bývalého pana prezidenta nespravedlivě a šikanózně roztáhl na léta, anebo jen výrazem útlocitu jeho samotného?