Ivan Štern: O českém vyčnívání

02.11.2014 20:01

Jednou z letitých tradic české společnosti, sahající nejméně do 19. století, je snaha Čechů pokud možno nevyčnívat z davu. Nebylo a není žádoucí předvádět okolí dovednosti a schopnosti, netajit se s úspěchem, dosaženým tvořivostí, pracovitostí, uměním se domluvit a motivovat spolupracovníky, případně ochotou cosi obětovat z dosavadního pohodlí. Nejstrašlivějším prohřeškem, který česká společnost tvrdě trestá, je protivit se jejímu většinovému postoji a dávat jí najevo, jak se osudové mýlí.

Ivan Štern: O českém vyčnívání
Foto: Archiv
Popisek: Tomáš Garrigue Masaryk

Takový profesor Masaryk by mohl vyprávět! Po tom, co zpochybnil polenský proces s Leopoldem Hilsnerem, který byl, aniž mu soud cokoli dokázal, odsouzen k smrti za vraždu Anežky Hrůzové, údajně za vraždu rituální, se určitě nestačil divit. Masarykovi studenti, když se v Praze na univerzitě v listopadu 1899 svůj postoj pokoušel vysvětlit, ho doslova ukřičeli a donutili, aniž mu poskytli prostor vyjádřit se, aby univerzitu opustil. Nejen pro ten den, ale vůbec.

Mnohý Čech tehdy určitě poznamenal u piva anebo klábose na pavlači, zda toho ten profesor Masaryk měl zapotřebí! Už zpochybnil náš národní poklad, rukopisy, nyní si zahrává s českou trpělivostí, háje odrodilé a všeho schopné židáky. Asi je sám odrodilec, uzavřel onen mnohý Čech, napiv se zhluboka piva či opřev se nonšalantně o zábradlí pavlače.

Můžete namítnout, že týž Čech přece po válce Masaryka nadšeně vítal a provolával mu slávu. Poskytl mu opravdu zadostiučinění? Zvolil ho přece prezidentem. Houby mu poskytl!

Šel na to chytře náš mnohý Čech. Aby se nemusel Masarykem poměřovat a tak korigovat tu tak dobře zavedenou tradici, tak si jednoduše Masaryka zbožštil. Není jako my, prohlásil, a postavil si ho na piedestal a začal se mu chodit klanět. Dodnes se mu klaní. A tak ho vykutáleně vyloučil z pivní společnosti a své pokleslé zvyklosti nadále úspěšně rozvíjí.

Přesto uvnitř zmíněné tradice na jisté vyčnívání narazíme. Úspěšným představitelem je český Honza. Jako dítěti mi nešlo do hlavy, jak je možné, aby člověk, který je hloupý, a navíc líný k tomu, který se válí celý život na peci, právě díky lenosti a ničemnosti nakonec dobude svět. Jako dospělý, poznav důkladně českou společnost, to naopak plně chápu.

Zmiňovaná česká tradice má pravdu. Svět lze dobýt zejména leností a hloupostí. Honza, to je počeštělé německé Hans, tedy Jan, což znamená „ten, jehož bůh miluje“. Zázraky českého Honzy jsou rázem vysvětleny.

Stačí nalézt vhodné pojmenování, zarputile na něm trvat a máte vymalováno. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Tomio Okamura byl položen dotaz

Nemáte krátkou paměť?

Když se ohlédnete do naší minulosti, tak spousta lidí, včetně mužů raději emigrovala, než aby šla bojovat nebo se podřídili režimu. A myslím, že by se stejně zachovala řada lidí i teď a je to pochopitelné. Opravdu myslíte, že je to důvod k tomu ukončit podporu Ukrajině? A vy byste ty bojeschopné Ukr...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

David Rath: Kámen mudrců, euro a koruna

15:49 David Rath: Kámen mudrců, euro a koruna

Císař Rudolf II. proslul svojí snahou získat kámen mudrců, který dokáže sprosté olovo změnit na ušle…