Jestliže za jedno euro vývozce dosud inkasoval řekněme 26 korun, nyní získá o jednu korunu navíc, aniž hnul prstem. Zachová-li vývozní cenu, zvýší tak v korunách celkový výnos.
Obratem jej vskutku může investovat do zřízení nových pracovních příležitostí. Samozřejmě za předpokladu, že současně narůstá i objem jeho exportu. Díky oslabené koruně toho může dosáhnout snížením ceny prodávaného zboží, využívaje částečně onu korunu navíc. Zboží se stane více konkurenční a snad i více poptávané.
Věc ale má háček. Značná část českých exportérů spolupracuje se zahraničními partnery v režimu práce ve mzdě. Z dovezeného materiálu, zpravidla zapůjčeného, vyrobí určitý nasmlouvaný polotovar, jenž putuje nazpět k partnerovi k závěrečné finalizaci. Objem nasmlouvané práce je konečný a oslabení koruny tu na věci nic nezmění. Tudíž nepovede k rozšíření exportérova výrobního potenciálu.
Podobně na tom budou ti čeští výrobci, kteří se vůči zahraničnímu partnerovi ocitají v roli subdodavatelů. I oni řídí objem výroby pouze podle poptávky partnera.
Snad jedině výrobci, kteří umisťují na zahraničních trzích vlastní finální výrobky, by mohli díky slabší koruně nabídnout více konkurenční cenu, a dosáhnout tak většího obchodního obratu. V jejich případě vše závisí na míře nasycenosti konkrétního trhu. Takže možnost zvýšení počtu pracovních příležitostí je i zde více teoretická, než aby se opravdu mohla naplnit.
Současné hektické skupování dovozového zboží, zejména elektroniky, jako by potvrzovalo předpoklad Národní banky, že svou operací podnítí tuzemskou spotřebitelskou poptávku a zabrání tak prohlubování deflace. Obávám se, že po současné vlně nákupní horečky nastane spotřebitelská kocovina.
Uměle navozená inflace vyvolá růst cenové hladiny. To bude ale asi vše. Útok Národní banky na českou měnu navíc zabrzdí slibný proces zlevňování elektrické energie. Už tak neúnosné životní náklady dál porostou a jejich prvními oběťmi se stanou, jako obvykle, ti, kteří mají nejmenší možnost se bránit.
Důchodci a mladé rodiny s dětmi. Výherci se stanou, rovněž jako obvykle v těchto situacích, ti nejbohatší. Zbohatnou ještě více, aniž na jejich bohatství budou mít šanci se podílet ti nejpotřebnější a nejbezbrannější.
Není ale divu. Národní banka se trvale nachází v zajetí neoliberální ekonomické doktríny. A ta, jak známo, přeje pouze bohatým.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
