Jestliže za jedno euro vývozce dosud inkasoval řekněme 26 korun, nyní získá o jednu korunu navíc, aniž hnul prstem. Zachová-li vývozní cenu, zvýší tak v korunách celkový výnos.

Obratem jej vskutku může investovat do zřízení nových pracovních příležitostí. Samozřejmě za předpokladu, že současně narůstá i objem jeho exportu. Díky oslabené koruně toho může dosáhnout snížením ceny prodávaného zboží, využívaje částečně onu korunu navíc. Zboží se stane více konkurenční a snad i více poptávané.

Věc ale má háček. Značná část českých exportérů spolupracuje se zahraničními partnery v režimu práce ve mzdě. Z dovezeného materiálu, zpravidla zapůjčeného, vyrobí určitý nasmlouvaný polotovar, jenž putuje nazpět k partnerovi k závěrečné finalizaci. Objem nasmlouvané práce je konečný a oslabení koruny tu na věci nic nezmění. Tudíž nepovede k rozšíření exportérova výrobního potenciálu.