Ivan Štern: Schodek na důchodovém účtu a nezaměstnanost

24.02.2012 18:01

Podle informací, které zazněly v nedávném televizním zpravodajství, činí dluh na důchodové účtu, ze kterého jsou vypláceny starobní důchody, bezmála 40 miliard korun. Stát na důchodech, z nichž jsou rozhodující důchody starobní, ročně vyplatí zhruba něco kolem 340 až 350 miliard a z tohoto pohledu dluh nemusí být nějak dramatický.

Ivan Štern: Schodek na důchodovém účtu a nezaměstnanost
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek

Dramatické na něm ale je to, že nejde o dluh kumulativní, tedy nastřádaný za několik let dozadu, dluh vytvořený za pouhý jeden rok. Předloni, v roce 2010 podle státního závěrečného účtu činil tentýž dluh bezmála 30 miliard korun. Takže jen za poslední dva roky máme tedy na důchodovém účtu sekyru ve výši takřka 70 miliard. Volání po dramatické důchodové reformě tak má důvod zesílit.  

Jedna věc mě ale na celé záležitosti zaráží: V české společnosti se nedohrálo zatím nic tak dramatického, aby bylo možné tento dramatický nástup zadlužování jednoduše vysvětlit.  

Počet lidí v produktivním věku v relaci k počtu lidí, majících již právo na zajištění ve stáří se nijak významně nezměnil, dokonce teoreticky by měl posilovat. Každým rokem se přece posouvá hranice odchodu do důchodu. Zvětšuje se tudíž i nominální počet práceschopného obyvatelstva. Za posledních dvacet se sice v náš prospěch posunula hranice průměrného věku dožití, byť stále z hlediska toho ukazatele zaujímáme postavení na chvostu Evropské unie, tento posun rozhodně ale není tak dynamický jako pohyb hranice věku odchodu do důchodu. Český statistický úřad navíc vydal nedávno potěšující zprávu, že zhruba čtvrt miliónu starobních i invalidních důchodců pracuje, tudíž jsou v tomto úctyhodném počtu nadále plátci sociálního, tedy i důchodového pojištění.  

I když prognóza vývoje skladby obyvatelstva do roku 2050 je chmurná, nad mladými lidmi mají převažovat lidé středního a pozdního věku, zatím k žádným takovým dramatickým posunům v posledních letech nedošlo. Naopak jsme spíš donedávna zaznamenávali dozvuky boomu porodnosti ze 70. let minulého století, projevujícího se přecpanými porodnicemi a ulicemi plných mladých maminek.  

Jedno dílčí vysvětlení bych ale mohl nabídnout.  

I když podle posledních dat vývoj nezaměstnanosti o nějaký ten zlomek procenta klesá, trvalými favority na pohár dlouhodobé nezaměstnanosti podle tabulek statistického úřadu jsou dvě kategorie lidí – absolventi škol do čtyřiadvaceti let věku, kteří se nemohou chytit na trhu práce. Jejich možným zaměstnavatelům vadí absence jakékoli jejich odborné praxe. A lidé, kteří o zaměstnání přišli po padesáti letech věku.  

V obou případech jde o selhání vládní politiky aktivní zaměstnanosti, pokud vůbec vláda, ač deklaruje opak, takovou politiku má a snaží se ji tvořivým způsobem uplatnit.  

V prvém případě by odpomoci mohla praxe, která už tady jednou existovala. Zavedení absolventských platů. Nebyly sice nikdy k životu, ale zaměstnavatele neodrazovaly k přijetí sotva opeřeného držitele diplomu či vysvědčení. Umožnily mu ale dosáhnout potřebné praxe, nezbytné pro další efektivní uplatnění na trhu práce.  

V druhém případě je to složitější. Překonat kult mládí, který sebou nepřinesl jen komunismus, ale i tržní ekonomika zaměřená na spotřební způsob života, přesvědčit zaměstnavatele, že mnohý padesátník je dynamičtější než někteří osmadvacetiletí starci, když osmadvacetiletému uchazeči mohou za nabízenou práci platit zlomek toho, co by požadoval, pokud nechce ztratit svoji cenu, erudovaný, zkušený a samozřejmě dynamický padesátník, je obtížnější i pro tu sebepromyšlenější vládní politiku.  

Jediné co vláda zatím padesátníkům nabízí, je po určité době trápení se na sociálních dávkách odchod do předčasného důchodu. Samozřejmě za cenu výrazné ztráty. Tomu také odpovídá rostoucí vývoj předčasných důchodů v posledních letech i průměrný věk lidí takto dopadnuvších.  

Zas se ukazuje, že vláda, i když jako parní válec před sebou tlačí důchodovou reformu, věci nepromýšlí v souvislostech. Na jedné straně rozrušuje v oblasti sociální nastolovanou mezilidskou solidaritu a každého odkazuje čím dál více na něho samotného, na straně druhé je součástí jejího reformního snažení rozumné posouvání věku odchodu do důchodu, jímž však díky své pasivitě vytváří armádu předčasných důchodců a podlamuje tak i vlastní reformní úsilí.  

Ale co se divím! Žiju přece tam, kde žiju!

Vyšlo na rozhlas.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Benzinová auta ochromila nadvýroba

13:57 Zbyněk Fiala: Benzinová auta ochromila nadvýroba

Čínský automobilový průmysl narazil na odbytovou bariéru spalovacích motorů. V největších čínských m…