Ivana Haslingerová: ČNB by měla uznat svou chybu a přehodnotit svůj chybný zásah

Místo toho, aby probíhající pokles cen využila ke stimulaci spotřeby a tím uvedení peněz do oběhu, snížila koupěschopnost domácností i většiny firem, snížila koupi zboží ze zahraničí a zvýšila množství peněz na pojištění kurzu. Vyslala tím negativní signály nejen spotřebitelům ale i výrobcům a ve společnosti to vedlo k velkému rozhořčení a zklamání. Klesající ceny jsou projevem ekonomického růstu. Nejsou rozhodně zlem. A občané doufali, že si po letech krize polepší v životní úrovni. Vedle daňové a politické nejistoty prohloubila ČNB i stagnaci měnovou. A to vše v době, kdy celková peněžní zásoba státu vzrostla z 2 bilionů 639 miliard Kč v roce 2008 na 3 biliony 250 miliard Kč. Nad tím, zda byl tento nestandardní krok ČNB opravdu nutný, se zamýšleli panelisté výroční veřejné rozpravy vědecké rady Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, která získala nedávno ocenění jako nejprestižnější ekonomická škola ve střední a východní Evropě. Tedy žádní laikové, ale odborníci na slovo vzatí.

Panelisté dospěli k závěru, že nebylo třeba se bát dlouhodobého deflačního vývoje. Ceny elektřiny klesly o 10 %, rostla produktivita práce i úspory domácností. Celková peněžní zásoba státu vzrostla z 2 bilionů 639 miliard Kč v roce 2008 na 3 biliony 250 miliard Kč. Neboli ekonomika byla v pořádku. Intervence ČNB způsobila zbytečný růst u cen potravin a cen průmyslových výrobků a je otázkou, zda tento zásah nepovede nakonec doopravdy k deflaci v roce 2014. Zda nepodváže dlouhodobě poptávku po zboží, které bude vzhledem k oslabení koruny drahé. Protože v ČNB nejsou nevzdělaní bankéři, jde tento jejich krok vysvětlit jen tak, že se tímto snaží snížit vládní dluhy.

Podle děkana Národohospodářské fakulty VŠE docenta Miroslava Ševčíka je proto na čase, aby ČNB uznala svou chybu a přehodnotila své chybné rozhodnutí, které omezilo nejen spotřebu doma, ale i investice z ciziny a které bude mít negativní dopad na veřejné rozpočty i na náladu obyvatel.

Rezolutní kritik tohoto bezohledného a nedomyšleného rozpoutání inflace Centrální bankou profesor Václav Klaus šel dokonce v jeho odsouzení ještě dál. Podle něj probíhající vědomé rozpoutávání inflace centrálními bankéři u nás i ve světě může být jejich záměrnou a dobře promyšlenou politikou, jak smazat obří vládní dluhy mnoha zemí světa: “To není jen můj názor. Ekonom Pete Comley připomíná, že 80 % poválečného dluhu Velké Británie po II. světové válce bylo vymazáno do roku 1970 inflací. Za proinflační politiku považuje Comley i samo cílování inflace ve výši kolem 2 % ročně, o níž usiluje naše ČNB. I při takto zdánlivě nízko cílované inflaci vzrostly ve Velké Británii jen za období 2000 – 2013 ceny o 50 %. Číslo 50 je při složeném úrokování podstatně jiné číslo než 2! Meziroční míra inflace tuto hloubku celého inflačního problému skrývá. Není dobré, že i naše centrální banka usiluje o svou dvouprocentní inflaci.“
Václav Klaus kritizoval společnou měnu euro, kvůli níž nutí EU jižní státy k tzv. vnitřní deflaci

Profesora Klause bezohledný zákrok ČNB tak rozzlobil, že již v polovině ledna 2014 vydal jeho Institut knihu„Byla deflace opravdu hrozbou?“, v níž uvádí hlavní argumenty, proč s ním nesouhlasí. A podle svých slov názor na něj nezměnil se čtyřměsíčním odstupem ani v nejmenším. Je přesvědčen, že zúžit debatu na téma inflace vs. deflace je omylem, který je záměrně a účelově šířen:„Někteří z účastníků této debaty si navíc neuvědomují zřetelnou nekonzistentnost svých postojů. Řada evropských ekonomů i politiků, kteří zcela rezolutně obhajují vhodnost jedné měny pro ekonomicky velmi nesourodý evropský kontinent, sice na jedné straně mluví o nebezpečí deflace v Evropě, ale současně, a to velmi nevybíravým způsobem požadují na zemích evropského jihu deflaci provést. Dobře vědí, že tyto ekonomicky nevyspělé jižní země díky přijetí pro ně nevhodné společné evropské měny eura nemají možnost provést klasickou devalvaci, že mají pouze možnost uskutečnit tzv. vnitřní devalvaci, což není nic jiného než snížení cen, mezd a příjmů všeho druhu.Tato vnitřní devalvace se vzhledem k existující rigiditě cen a mezd směrem dolů provádí samozřejmě jen velmi obtížně a poslední roky ukazují, že ji země jižní Evropy schopny provést prostě nejsou.“

Václav Klaus odmítá hlavní argument centrálních bankéřů, že lidé při mírné deflaci odkládají spotřebu. „Proč by to dělali? Existuje vůbec nějaké zboží, jehož spotřebu odložíte právě jenom kvůli tomu, že příští rok může být cena o procento či dvě níže? Přestanete snad svítit, topit? S deflací a jejím působením je to nepochybně daleko složitější, než je nám vykládáno. Klesající ceny jsou jedním z plodů ekonomického růstu. Nejsou zlem,“ je přesvědčen Václav Klaus. Přímočaře spojovat nulový růst či mírný pokles cen s deflací s velkým D, tedy jako s jakousi velkou ekonomickou poruchou, za níž ji považuje ČNB, pokládá za mylné: „Je to postoj intervencionistů, kteří se velmi nepokojně odvažují hrát si s makroveličinami, a to i s námi se všemi. Stejně jako my vidí tito lidé chabý ekonomický růst, či spíše nerůst, a myslí si, že ho mohou vytvořit či zařídit tisknutím peněz, což je skoro totéž jako vytvářením státních dluhů. I studenti ekonomie vědí, že tak se ekonomický růst zorganizovat nedá, to by bylo příliš snadné. Nejhorší je to, že společná měna zásadním způsobem oslabuje vědomí nezbytné fiskální disciplíny zemí, které už svou měnu nemají, což je vede k černému pasažérství,“ uvedl profesor Klaus a s rozhořčením dodal, že „tak to může být interpretováno jen a jedině na bázi ortodoxního a navíc velmi zjednodušeného a zploštělého keynesiánství, které si hraje na písečku několika málo makroekonomických veličin, z nichž už toho více „vymáčknout“ nelze.“

Děkan Miroslav Ševčík uvedl, že centrální banky ve vyspělých zemích podle něj nepřestaly ovlivňovat jen měnovou politiku, ale začaly být nadány i politickou a ekonomickou mocí. I u nás bez pochyby hrála ČNB významnou negativní roli v transformačním procesu. Selhala při udělování bankovních licencí a v bankovním dohledu a v druhé polovině 90 let provedla řadu neodpovídajících opatření – požadovala vysoké povinné rezervy a úroky a přijala pravidla, která nekorespondovala s možnostmi podnikatelské sféry. Vedlo to k podvázání ekonomického růstu a poklesu ekonomiky a ke zpomalení růstu ekonomiky. Nová éra ČNB nastala až novou bankovní radou jmenovanou profesorem Klausem, který do ní jmenoval ekonomy erudované a odborně vysoce zdatné s krédem tržně konformního jednání a minimalizací státní autority. „Až do osudného, musím se hlídat, abych neřekl ostudného, listopadového čtvrtka odpovídalo chování ČNB tržně konformnímu chování. Proto jsem byl nemile překvapen, že bankovní rada přijala v čase i prostoru nešťastné regulační intervencionistické keynesiánské zásahy do tržního prostředí naší ekonomiky,“ uvedl pan děkan. Váží si proto velmi, že někteří členové bankovní rady jako prof. Janeček, doktor Řežábek a doktorka Zamrazilová hlasovali proti.

Miroslav Ševčík zpracoval statistické údaje, které ukázaly, že v listopadu 2013 udělala ČNB chybnou intervenci pro českou ekonomiku. Podle nich je otázkou, zda index spotřebních cen, na nějž se odvolává ČNB, byl tou správnou mírou vyvolání inflace. Je otázkou, zda nebylo vhodnější, aby ČNB zkoumala deflátor HDP, který v roce 2013 nedával oprávnění zasahovat v roce 2013 ČNB. Pokud vůbec, tak v letech 2010 a 2011. Nebo index cen průmyslových výrobců, který měl podobný vývoj.„V reálném vyjádření je díky zásahu ČNB první čtvrtletí letošního roku pod úrovní roku 2008 co do spotřeby a růstu HDP a podvázat to může i nezaměstnanost, která se zvýšila na rekordní úroveň o 40-50 000 proti roku 2012. To nehovořím o tom, že velmi negativní zprávou pro budoucí spotřebu je, že dva roky po sobě klesají reálné mzdy. V posledním čtvrtletí loňského roku klesly o 4 %,“ posteskl si pan děkan.

Těmto lidem bychom měli podle profesora Klause jasně a důrazně říci, že dnešní nerůst ekonomiky, který oni nazývají deflací, není důsledkem měnových či monetárních defektů, ale důsledkem dlouhodobého a stále zesilovaného podvazování a poškozování trhu a tržní ekonomiky u nás i v celé Evropě. Je důsledkem zapomínání na elementární pravdu, že oslabený trh, přeregulovaná ekonomika, ekonomika zatížená nadměrnými sociálními a environmentálními náklady, společnost vysoce paternalistická ekonomický růst neumožňují. Ta či ona měnová politika to změnit nemůže: „Ekonomický růst nevytvoří ani stále se zesilující centralizace evropského ekonomického systému, ani nepromyšlené a nedomyšlené lpění na společné evropské měně, která se v Evropě nehodí v podstatě nikomu. Pro někoho je její kurs příliš nízký, což je zejména případ Německa, které má stejně podhodnocenou měnu jako tolik kritizovaná Čína, pro jiné příliš vysoký, což jsou např. země evropského jihu. Totéž platí i o dalších parametrech měnové a úvěrové politiky. Nezapomínejme ale i na to, že jednotlivým členským zemím EU stejně tak jako společná měna vadí násilné sjednocování dalších důležitých ekonomických parametrů.“

Nadměrná regulace ekonomiku škrtí a manipulace s měnou a veřejnými financemi tento základní brzdící faktor nijak neodstraňuje. Pouze nám umožňuje ještě se chvíli nadechovat. Potřebné reformy jsou tím však jen oddalovány. Není náhodou, že o nich programové prohlášení Sobotkovy vlády neříká ani slovo a že tento problém vůbec nenastoluje. Buď je možné, že o tomto problému vláda nic neví, anebo že ji právě toto opatření ČNB umožnilo zase se chvilku nadechnout a tvářit se, že žádné takovéto zásadní změny nejsou potřeba. „Kabinet Bohuslava Sobotky nereflektuje potřebu zásadní změny ekonomického systému, bez níž budeme mít nerůst a deflaci prakticky věčně,“ uzavřel pan profesor a dodal, že by si přál, aby alespoň část diskusí a přednášek, které se dnes věnují tématu inflace či deflace, se věnovalo tématům skutečně významným – tématům opravy či korekce našeho domácího i celého evropského ekonomického systému, bez jehož zásadní změny budeme mít nerůst ekonomiky a deflaci prakticky věčně.“

ČNB se odvolává na pokročilý model ekonomické deflace, k němuž není k disposici žádná veřejná informace. „Nepochopil jsem vysvětlení, proč kdysi protržní členové bankovní rady chtějí regulovat dva roky kurz koruny, což bude mít negativní vliv na všechny doma a na většinu firem. Je proto podle mne čas na přehodnocení rozhodnutí ze 7.11.2013. Nepovažuji je za adekvátní, protože omezí spotřebu doma i investice z ciziny. Bude mít negativní dopad na zdravotnictví i na veřejné rozpočty. Jediný, kdo bude mít prospěch z tohoto zásahu, bude ČNB. Protože veřejnosti nebude známé, jaký vliv mělo rozhodnutí ČNB na tu či onu makroekonomickou veličinu, v případě pozitivního vývoje bude ČNB říkat, jak se moudře rozhodla, v případě negativního vývoje, že to mohlo být ještě horší,“ uzavřel děkan Ševčík.

Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl se nad přednáškami obou předřečníků velice rozhořčil. Prohlásil, že jejich názory jsou neuvěřitelné a nepatří do vážné akademické debaty. Očekával prý akademické příspěvky a na místo toho nezaznamenal jediný text se znalostí věci o vývoji měnové politiky. Měnovou politiku prý nikdo neřeší, protože všichni přestali rozumět tomu, co měnová politika dělá. Cítí prý se stejně, jako by přijel na hematologický kongres a tam se dozvěděl, že všechny problémy těla má řešit pouštěním žilou. Debata je podle něho na úrovni politicko-mediálně-restaurační. Pokládá prý proto za svou povinnost vysvětlit mýty předřečníků, aby neovlivnily posluchače. A pustil se do toho: „Hypotézu, že roste produktivita, rostou investice, roste koupěschopnost, takže není třeba zvyšovat inflaci, rozehrává Pavel Kohout, jemuž já říkám léčitel, protože nemá ukončené ekonomické vzdělání, a přesto do všeho mluví. Když ji ale bere vážně někdo jako hypotézu na vědecké rozpravě, je pro mne pak těžké dávat konzistentní vysvětlení, když slyším tolik nekonzistence,“ prohlásil a pyšně dodal: „Máme v ČNB kvalitnější a širší záběr pro zdůvodnění naší intervence.“

A co víc, doporučil konsternovaným posluchačům jako malým dětem pořadí, v jakém by měli čít texty ČNB a dalších panelistů. Nejdříve si prý mají přečíst postoje Institutu Václava Klause a pak ty jeho kvalitnější. I přesto, že to vzbudilo v aule smích, nedokázal si odpustit další arogantní a urážlivé reakce na předřečníky místo toho, aby přednesl avizovaný příspěvek. Doporučil jim i ostatním přítomným prostudovat další články, které by podle něj měli studenti kurzu monetární ekonomie znát. „Přečtěte si to a pak pochopíte, co je to nulové omezení a jaké má implikace. I od akademiků slýchám, že opatření nulových úrokových sazeb nemá praktické využití v cenové politice. Existuje ale ve Švýcarsku a Izraeli. Mezi nejsvobodnější ekonomiky patří Singapur a Hongkong a obě intervenují. Naopak Rusko má volnější kurzový režim. Je proto pro mne ideologický, neuvěřitelný a nepochopitelný argument, že model zvyšování kurzu je protitržní a zvyšující míru etatizmu v ekonomice. Komické jsou i úvahy o mýtickém keynesovství namísto monetarismu. Moderní ekonomické modely obsahují prvky toho i onoho modelu současně. Tento pohled je o desítky let pozadu. Pokládám rovněž za nesmysl, že jsme v celosvětovém spiknutí bank s cílem vyvolat hyperinflaci. Centrální banky nemají zájem na vysoké inflaci. Na té mají zájem vlády, ty jsou dlužníky. Inflaci vyvolává politická elita, ne centrální banka. ČNB od roku 2008 systematicky snižovala úrokové sazby, čímž působila na depreciaci kurzu. Koruna oslabila o 7 % a nikdo neprotestoval. Nedělat nic, neboli nechat fixní kurz, znamená přijmout třeba euro. Překvapuje mne, že tento názor zaznívá od stoupenců autonomní měnové politiky,“ uvedl velmi zvýšeným hlasem pan viceguvernér a konstatoval, že podstatné části debaty nerozuměl. Debaty v Evropě a ve vyspělém světě jsou prý jiné. Na zasedání Evropské centrální banky počínání ČNB chválí. „Pokládám za nutné vysvětlit, že deflace je stejné nebezpečí jako inflace. Nezvýšíme bohatství emitováním peněz za současného růstu cen. Nezbohatnete ale ani, když ceny budou systematicky klesat a budeme utrácet nastřádané peníze. Pro zástupce médií uvádím, že hlasování o intervenci ČNB bude zveřejněno až za 6 let. Takže jména uvedená panem děkanem jsou nepodložená,“ prohlásil ještě a nevadilo mu, že jmenovaní viceguvernéři na něj s úsměvem hleděli a výrok pana děkana nedementovali.

Přestože Hamplova míra naprosto zbytečné arogance a urážek nejen řečníků, ale i studentů a absolventů této prestižní ekonomické školy byla neskutečná, děkan Ševčík se na rozdíl od něj ovládl a poděkoval mu za emotivní vysvětlení chybného a hloupého opatření ČNB. „Velmi děkuji, že jste přiznal, že jste tento krok konzultoval na těch patřičných místech v Evropské centrální bance, v Izraeli a ve Švýcarsku. Pardon studoval (opravil když pan Hampl uvedl, že v dotyčných zemích nebyl, jen studoval uvedené články). Mrzí mne jen, že jste nezaregistrovali cenový pokles cen vašeho tabletu či elektřiny…“ uvedl pan děkan a vyzval pana exprezidenta Klause, zda chce reagovat.

Václav Klaus se rozhlédl po přeplněné aule VŠE, pousmál se na přítomné a pravil: „Byl jsem nachystaný psát si poznámky na polemiku, ale ono není s čím. To pokládám za zásadní problém. Nepadl ani jeden obohacující argument, kromě toho, že něco podobného dělají i jiné země a že je tento model popsaný v literatuře. To ale není argument, pouze doplňková poznámka. Snad jediné, co mohu říci, že taková míra arogance je do této chvíle pro mne neznámá a že jsem očekával měkčí tón hlasu. (potlesk). Věřím, že v této aule je nás dost, kteří jsme četli texty doporučované panem Hamplem. Není nám to ale stejně nic platné, protože jsme podle něj laikové a restaurační debatéři. Snad jediné, co mohu k vystoupení pana Hampla říct, je: "Pane Hample, nebuďte tak nafoukaný. Voláte po akademické debatě (nešaškujte, můžete se ještě víc ztrapnit, reagoval na dětinské posuňky pana viceguvernéra), v té se ale nemusí hovořit pouze o několika článcích, které znáte. Takové požadavky jsou antiakademické aspekty. A to, že jednoho z kritiků zákroku označíte za vysokoškolsky nedostudovaného ekonoma, když nemáte jiné odborné protiargumenty, je nedůstojné. Nehledě k tomu, že i Vy jste doktorem filosofie nikoliv ekonomie.“

Pan děkan Ševčík debatu uzavřel požadavkem, aby pan Hampl dal přítomným alespoň citaci na model, podle něhož ČNB určovala inflaci, když namísto jeho presentace jen huboval. „Požíváte zřejmě blbý model. Chci znát model, podle kterého to děláte.“ A k šoku všech odpověď zněla: „Stejně nebudete vědět, co v něm je napsáno, vzhledem k debatě, kterou vedeme.“

Co k tomu dodat:

Za 23 let práce v Akademii věd jsem absolvovala bezpočet přednášek a sympozií. Tu kvalitnějších, tu měně kvalitních. Rovněž množství mnohdy velmi bouřlivých diskusí. Ale nevzpomínám, že by někdo místo protiargumentace pouze urážel oponenty, aniž se dostal vůbec k přednesu své vlastní presentace. Je mi jasné, že byl pan viceguvernér v hrozné situaci, když měl obhájit neobhajitelný a vůči obyvatelům naší země bezohledný zásah, který provedla ČNB po návratu ze zasedání Evropské centrální banky. Ale takovou neúctu hraničící doslova s frockovstvím jsem nezažila. Sice stále slýchám, že mladým lidem chybí úcta k autoritám, ale přece jen toto! K tomu jde jen citovat slova písně, kterou zpívá paní Bohdalová o škrtícím Othellovi: "Co je moc, to je moc, křičela bych o pomoc..." A aby bylo jasno, ani bych nepípla, kdyby protivníky utloukl pan Hampl argumenty. Dokonce jsem čekala velmi bouřlivou odbornou diskusi a těšila se na ní. Vím, co probíhá na přednáškách Klausova Centra pro ekonomiku a politiku, ale nikdy to nesklouzne na úroveň čtvrté cenové skupiny. Těší mne proto, že na dotaz pana děkana Ševčíka, kdo z přítomných se zásahem ČNB souhlasí, zvedl ruce pouze pana Hampl. A nepomohlo, že je zvedl obě. Byl přehlasován.

Zbývá dodat, že rozpravě byla přítomna rektorka VŠE Hana Machková, která ji uvedla slovy, že je ráda, když Národohospodářská fakulta zavedla tradici těchto rozprav, a je potěšena, že se na nich může pravidelně setkávat s panem prezidentem Klausem, že zůstal VŠE věrný. „Takovým absolventům jsem moc ráda. A nesmím opomenout gratulaci ke včerejšímu jmenování pro druhé funkční období panu děkanu Ševčíkovi. Akademický senát mu dal důvěru 77,777% hlasy, tak ať mu ty sedmičky přinesou štěstí."