Místo toho, aby probíhající pokles cen využila ke stimulaci spotřeby a tím uvedení peněz do oběhu, snížila koupěschopnost domácností i většiny firem, snížila koupi zboží ze zahraničí a zvýšila množství peněz na pojištění kurzu. Vyslala tím negativní signály nejen spotřebitelům ale i výrobcům a ve společnosti to vedlo k velkému rozhořčení a zklamání. Klesající ceny jsou projevem ekonomického růstu. Nejsou rozhodně zlem. A občané doufali, že si po letech krize polepší v životní úrovni. Vedle daňové a politické nejistoty prohloubila ČNB i stagnaci měnovou. A to vše v době, kdy celková peněžní zásoba státu vzrostla z 2 bilionů 639 miliard Kč v roce 2008 na 3 biliony 250 miliard Kč. Nad tím, zda byl tento nestandardní krok ČNB opravdu nutný, se zamýšleli panelisté výroční veřejné rozpravy vědecké rady Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, která získala nedávno ocenění jako nejprestižnější ekonomická škola ve střední a východní Evropě. Tedy žádní laikové, ale odborníci na slovo vzatí.

Panelisté dospěli k závěru, že nebylo třeba se bát dlouhodobého deflačního vývoje. Ceny elektřiny klesly o 10 %, rostla produktivita práce i úspory domácností. Celková peněžní zásoba státu vzrostla z 2 bilionů 639 miliard Kč v roce 2008 na 3 biliony 250 miliard Kč. Neboli ekonomika byla v pořádku. Intervence ČNB způsobila zbytečný růst u cen potravin a cen průmyslových výrobků a je otázkou, zda tento zásah nepovede nakonec doopravdy k deflaci v roce 2014. Zda nepodváže dlouhodobě poptávku po zboží, které bude vzhledem k oslabení koruny drahé. Protože v ČNB nejsou nevzdělaní bankéři, jde tento jejich krok vysvětlit jen tak, že se tímto snaží snížit vládní dluhy.

Podle děkana Národohospodářské fakulty VŠE docenta Miroslava Ševčíka je proto na čase, aby ČNB uznala svou chybu a přehodnotila své chybné rozhodnutí, které omezilo nejen spotřebu doma, ale i investice z ciziny a které bude mít negativní dopad na veřejné rozpočty i na náladu obyvatel.

Rezolutní kritik tohoto bezohledného a nedomyšleného rozpoutání inflace Centrální bankou profesor Václav Klaus šel dokonce v jeho odsouzení ještě dál. Podle něj probíhající vědomé rozpoutávání inflace centrálními bankéři u nás i ve světě může být jejich záměrnou a dobře promyšlenou politikou, jak smazat obří vládní dluhy mnoha zemí světa: “To není jen můj názor. Ekonom Pete Comley  připomíná, že 80 % poválečného dluhu Velké Británie po II. světové válce bylo vymazáno do roku 1970 inflací.  Za proinflační politiku považuje Comley i samo cílování inflace ve výši kolem 2 % ročně, o níž usiluje naše ČNB. I při takto zdánlivě nízko cílované inflaci vzrostly ve Velké Británii jen za období 2000 – 2013 ceny o 50 %. Číslo 50 je při složeném úrokování podstatně jiné číslo než 2! Meziroční míra inflace tuto hloubku celého inflačního problému skrývá. Není dobré, že i naše centrální banka usiluje o svou dvouprocentní inflaci.“
Václav Klaus kritizoval společnou měnu euro, kvůli níž nutí EU jižní státy k tzv. vnitřní deflaci

Profesora Klause bezohledný zákrok ČNB tak rozzlobil, že již v polovině ledna 2014 vydal jeho Institut knihu„Byla deflace opravdu hrozbou?“, v níž uvádí hlavní argumenty, proč s ním nesouhlasí. A podle svých slov názor na něj nezměnil se čtyřměsíčním odstupem ani v nejmenším. Je přesvědčen, že zúžit debatu na téma inflace vs. deflace je omylem, který je záměrně a účelově šířen:„Někteří z účastníků této debaty si navíc neuvědomují zřetelnou nekonzistentnost svých postojů. Řada evropských ekonomů i politiků, kteří zcela rezolutně obhajují vhodnost jedné měny pro ekonomicky velmi nesourodý evropský kontinent, sice na jedné straně mluví o nebezpečí deflace v Evropě, ale současně, a to velmi nevybíravým způsobem požadují na zemích evropského jihu deflaci provést. Dobře vědí, že tyto ekonomicky nevyspělé jižní země díky přijetí pro ně nevhodné společné evropské měny eura nemají možnost provést klasickou devalvaci, že mají pouze možnost uskutečnit tzv. vnitřní devalvaci, což není nic jiného než snížení cen, mezd a příjmů všeho druhu.Tato vnitřní devalvace se vzhledem k existující rigiditě cen a mezd směrem dolů provádí samozřejmě jen velmi obtížně a poslední roky ukazují, že ji země jižní Evropy schopny provést prostě nejsou.“