Ivana Haslingerová: Evropu tvoří občané bílé pleti a křesťanského náboženství

Je jasné, že autentická pravice se v ČR se po odchodu Václava Klause z aktivní politiky zcela vytratila. Alespoň týkající se stran, které se dostávají do Parlamentu. Když pravicový volič pozoruje, co je u nás vydáváno za pravici, je nutně zmaten. Strany, které hlásají, že jsou pravicové, mají k pravicovosti tak daleko, jako Al Capone ke knězi. A nehovořím jen o současné ODS, kterou zasáhl zhoubný virus vzniklý vně naší země - v EU a v americké levici propagovaný u nás osobou Václava Havla, ale i o prohavlovské TOP 09, pro niž to platí dvojnásobně. Pravice se rozhodně nezabývá úsilím o nastolení elitářské občanské společnosti tak, jak ji propagují tito Havlovci. Jde vůbec v tomto případě obnovit u nás pravici politickou cestou, když o 85 % zákonech u nás rozhoduje socialistická a zelená levicová EU?

Je proto otázkou, zda stačí návrat k pravici 90. let minulého století, tedy k liberální pravicové politice. Zdá se, že sám liberální pilíř nestačí, ale musí být podpořen i pilířem konzervativním. Pouhá svoboda zřejmě nedokáže uhájit stát proti současnému levicovému džihádu. Je nutné ještě přidat k obraně proti němu i duchovní úroveň národa. Bez přihlášení se ke křesťanským kořenům nebude schopna pravice přežít v současné době muslimského a multikulturálního tlaku. Pokud hovořím o návratu ke křesťanským kořenům, nemám tím rozhodně na mysli teologický přístup typu profesora Halíka, který vymítá základ pravicového myšlení vytrháváním z kontextu jednotlivých fragmentů pravicové politiky, jako jsou duchovnost, morálka či etika, a tím zakrývá hlubokou nedůvěru k jedinci.

O tom se zamýšleli panelisté večera, výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl, místopředseda Akce D.O.S.T. a středoškolský profesor Petr Bahník, sociolog a podnikatel Petr Hampl, publicista Radek Velička a šéfredaktor Euportálu Lukáš Petřík.

Jiří Weigl správně podotkl, že názvem semináře mělo být „Pravice na Prokrustově loži,“ protože na Záhořovo lože nikdy Záhoř neulehl, neboť se sám snažil kát a napravit svou vinu svým upřímným pokáním, zatímco naše pravice bude muset spočinout na loži Prokrustově neb sama se o pokání nesnaží. Má pravdu, zdá se, že by ji díky její pýše dokázal napravit už jedině obr Prokrustos. Proto ten její propad. Přitom po roce 1989 nikde ve střední Evropě tak pravice nedominovala jako u nás a nyní pláčeme nad tím, jak zklamala díky vládám Mirka Topolánka a Petra Nečase.

Předválečnou pravici representovanou za první republiky především agrární stranou venkova u nás zničil kolektivizací zemědělství komunismus a její zánik prohloubil navíc atheismus. Zemědělci si po hrůzách kolektivizace během 40 let nakonec ale zvykli na život závislý na státě a volají po něm. Vesnice jsou proto vesměs baštami levice. Strůjce kapitalismu u nás Václav Klaus využil proto především protikomunistického vzepětí městských občanů. O své myšlence je přesvědčil svým výrokem, že „Cílem VLSR (velké listopadové sametové revoluce) je návrat ke kapitalismu a cestou k jeho vybudování u nás je privatizace“.

Slovo kapitalismus vyslovil tehdy jako první politik a prosazením jeho ekonomické reformy v roce 1991 tak změnil plány levicových intelektuálů v čele s Václavem Havlem, kteří si naivně plánovali pouze jakousi přeměnu totalitárního socialismu na socialismus s lidskou tváří. Klausova privatizace položila základ pro vznik sociální základny pravicových sil u nás, a to především ve velkých městech, která jsou v USA rudá a v minulosti byla také povinně rudá u nás. Proto poražení havlisté neustále lidem vštěpují názor, že privatizace byla obrovskou krádeží a její aktéři že jsou morálně pochybné existence. Když se jim o této lži nepodařilo naplno přesvědčit pamětníky oné revoluční doby, snaží se nyní o to zběsileji o tom přesvědčit mladou generaci, nepamatující, o co tehdy šlo, a zlikvidovat pozitivní vnímání této zázračné transformace z komunismu na kapitalismus. Pan kníže Schwarzenberg dokonce kvůli přetažení mladých lidí na svou stranu si na plakátech vypěstoval číro.

Je smutné, že Václav Klaus nemá následovníky se stejným charismatem jako on. Místo o obhajobu svobody, která u něj je alfou a omegou, jeho následovníci uboze škemrají o dotace a posty v Bruselu a se shrbenými zády žádají spolehnutí se na stát. Liberální pravice se Topolánkovským rozkročováním zcela zničila a uvolnila cestu levici. Pan Nečas vše dorazil neschopným vládnutím. Čímž tito pánové vyrazili zbraň obhájcům pravice při hlásání jejich myšlenek. Míru zmatku v hlavách lidí prohloubili tím, že hlásali, že štěstí je přímo úměrné pouze blahobytu. Bohužel podobná chybná krize politického vůdcovství probíhá v celé EU.

Mediální relaita je odlišná od toho, co se děje.

Podle pana Weigla jediným, co může pravici ještě zachránit, je návrat k vlastenectví, oddanosti svobodě a volnému trhu.

„Politici ve všech parlamentních stranách se prakticky neliší. Kdyby je sesypal někdo do pytle a pak je umisťoval cik cak do stran, nikdo to nepozná. A to nejen oblečením a bohatstvím, ale i myšlením. Společnost se od roku 1989 posunula od společnosti naděje do společnosti, kde vládnou elity a korupce,“uvedl hned v úvodu své přednášky Petr Hampl.

Přijetí zákona o státní službě pouze uzákoní neodvolatelnost byrokratů. Obloukem se vrátíme do roku 1975 a znovu budeme muset prodělat cyklus do roku 1989. Budeme muset nalézt osobnost, která by dokázala opět využít vztek lidí, a tuto oligarchii shodit.

Husák nedal lidem podpory a lidi se vrhli na rodinný život, neboli navrátili se k tradici, protože je to funkční. Pěkně si rozmysleli, zda budou žít s jednou ženou nebo s pěti chlapy. Kdo prošel touto Husákovou normalizací, dokázal podpořit velkou trasformaci v devadesátých eltech.

„Co se stalo se stranami, které původně šířily pravicové ideály a myšlenky? Na jakou cestu se česká pravice vydala? Jak efektivně oživit českou pravici?“ na toto se snažil odpovědět ve své přednášce Radek Velička. Dospěl k závěru, že při úvaze, jak efektivně oživit českou pravici, je potřeba prvně identifikovat hlavní zdroje úhlavních nepřátel pravicového smýšlení, kterými není klasická levice, nýbrž pseudopravice, tedy neklasická levice. Na politickém spektru se můžeme setkávat s levicí marxistického typu, nebo s nemarxistickými socialisty, jimiž jsou všichni podporovatelé evropské integrace. Proto podporovatelé Evropskésocialistické unie, kteří se za tzv. pravici označují, nejsou nic jiného, nežli zmíněná nemarxistická levice. Tyto strany nelze brát proto vážně, už jen jejich vlastní označování za pravici je lež. Globálně jde o všemožné podporovatele Nového světového pořádku.

Žádná pravicová strana nemůže podporovat socialistické projekty a dnešní Evropská unie není ničím jiným nežli socialistickým projektem, jak likvidovat tradiční společnost nastolením společnosti nové. Evropská integrace vytváří nového člověka, Evropana. To už tady nejednou bylo v podání nacistů i sovětů.

„Musíme proto neustále zdůrazňovat a vysvětlovat, že EU je socialistický projekt vytvářející nového člověka – Evropana. Pokud se tváří, že chce budovat kapitalismus, je to stejná lež, jako by Satan hlásal, že chce vybudovat království Boží. Tuto lež musíme odmítnout!! Nesmíme se bát jít do boje proti těmto lžím. Politici by měli jednoznačně vystoupit z EU, v níž nic stejně už nerozhodují,“ uzavřel důrazně Velička.

Lukáš Petřík varoval před libertariánstvím: „Každý znás je zrozen do rodiny a žije v rodině a ve společnosti, tedy není absoulutně nezávislý. I Petr Mach byl nemluvně závislé na rodičích. Není rovněž pravda, jak tvrdí libertariáni, že rodič má právo nechat dítě zemřít. Rodiče museli i tyto libertariány vychovat, jinak by byli potrestáni státem, a to je dobře. Je správné požadovat svobodu pro jednotlivce, ale jen pokud tento nebude proti všemu, co mu ji zaručuje.“ Pravicový pohled je tedy ten, že jedinec je zavázán rodině, obci, národu a církvi. Tedy všemu, co umožnilo jeho rozvoj. Jinak by vše sklouzlo k anarcho-kapitalismu. I libertariáni by si toto měli uvědomit a hovořit nejen o svobodě, ale i o rodině, která je základem společnosti. Tu je nutné podporovat spolu se svobodou. Václav Klaus definoval hlavní úkoly pravice ve své nové knize tak, že má být pro obyčejné lidi, kteří chtějí pracovat a nevolají po dotacích. Aby to šlo realizovat je třeba vystoupit z EU. Pravice by měla s libertariány v tomto spolupracovat. Hrát si každý na vlastním písečku, jak chce Petr Mach, je chybou.

Petr Bahník expresivně ukončil svůj referát, jehož znění přislíbil zaslat do Fragmentů a proto zde není uváděn, zvoláním, za něž nelze než se podepsat: „Pane Bože, dej nám dospěti a od levice chraň své děti!“