Dne 13. července 2012 uplynuly dva roky od jmenování vlády a je čas na bilanci její práce. Vláda se snažila nám novinářům tuto práci usnadnit tím, že vydala publikaci o tom, co za ty dva roky prosadila. Jednotlivé resorty v této publikaci stručnou formou představují své hlavní prosazené kroky a úspory v personální oblasti. Slibuji, že se k jednotlivým kapitolám vrátím, až celou publikaci pročtu. Zatím reaguji bezprostředně na první dva odstavce úvodního slova pana premiéra. V prvním z nich si pan premiér pochvaluje: "K dnešnímu dni prošlo minimálně 3. čtením v Poslanecké sněmovně nebo bylo splněno nelegislativně více než 60 procent bodů z Programového prohlášení vlády. Celkem 166 vládních návrhů do této doby prošlo parlamentním legislativním procesem a bylo publikováno ve Sbírce zákonů (nebo budou v nejbližší době publikovány). Žádný vládní návrh zákona nebyl v Poslanecké sněmovně zamítnut nebo vrácen k dopracování." Nechtěla bych být jedovatá, ale se 118hlasovou převahou to přece nebylo jinak možné. Naopak jsme očekávali, že vše, co chtěla vláda pozměnit a naplnit, si dá okamžitě odsouhlasit, a pak bude podle přijatých zákonů pracovat a jen je případně mírně novelizovat. Vždyť tak ohromnou šanci neměla po listopadu 1989 žádná koaliční vláda. A především nikoho nenapadlo, že se hned v první polovině vládnutí o tuto neuvěřitelnou báječnou převahu dobrovolně připraví kvůli malicherným sporům.

Ale pojďme k druhému odstavci: Pro vládu je podle pana premiéra klíčové snižování tempa zadlužování veřejných rozpočtů tak, abychom v příštím roce dosáhli deficitu pod 3 procenta HDP: "Naším hlavním záměrem je každoroční postupné snižování schodků veřejných rozpočtů, a to i přes komplikovanou ekonomickou situaci v Evropě. Rozpočtová odpovědnost je dnes nutností, kterou se musejí řídit všechny státy, ať už v nich vládnou jakékoli vlády. Na každý odklon od tohoto kurzu by negativně reagovaly zahraniční finanční trhy i mezinárodní instituce, což by mohlo v krátké budoucnosti přinést mnohem větší ekonomické problémy. Proto jsou nutné reformy, proto jsou nezbytné úspory, i když se často nejedná o populární kroky. Podíl úspor na snižování schodků veřejných rozpočtů přitom dosahuje dvou třetin proti třetinovému podílu na straně příjmů. Stát šetří v první řadě u sebe. Objem mezd ve státní správě klesl o 10 procent a výdaje jednotlivých ministerstev klesnou podle výhledu do roku 2014 až o více než 50 procent. Složenou daňovou kvótu přitom nechceme zvyšovat a hodláme ji udržet kolem 34,5 procenta."