Pamatuji doby, kdy jsme je s nadšením volili a nikomu nevadilo, zda pták letí vlevo, vpravo či nahoru. Volili jsme totiž jejich pravicové ideje, jejich skvělou friedmanovskou ekonomickou strategii hlásanou jejich vůdcem prof. Václavem Klausem. Ekonomickou strategii, které se dodnes ve světě marně neříká Klaisismus a která naši zemi vyzvedla v době jejich vlády před rokem 1995 z komunistického ekonomického marasmu k 6,4 procentnímu růstu.

A vkládali jsme do ODS naděje i po podpásovém Sarajevském atentátu, který ji dostal do opozičních lavic a vydláždil cestu k moci socialistickým vládám, které každoročně vesele po keynesiánsku zadlužovaly naší zemi. Proto nakonec po 13 dlouhých letech zvítězila ODS ve volbách. Doufali jsme, že bude pokračovat v tom, co jí znemožnil Václav Havel Sarajevem, že opráší Modrou šanci, "zvedne hlavu vzhůru" a "pojede dál" ve své noblesní pravicové politice.

Bohužel vláda Mirka Topolánka voliče nesmírně zklamala. O vlajkové lodi ODS, rovné dani, díky níž měla tehdy ODS takový volební úspěch, Topolánek prohlásil, že jí nevěří, o Lisabonské smlouvě přestal říkat po návštěvě na zámečku u kancléřky Merklové, že je shet a naopak ji prosazoval jak mohl... O jeho bezprecedentním chování vůči profesoru Klausovi, které dokončilo pád jeho vlády, nemluvě.