Jan Kozák, religionista a myslitel, který své ideje ozřejmuje ve vlastním nakladatelství Bibliotheca gnostica, se ve svém textu „Jak se bránit proti totálnímu nepříteli člověka, vševládnoucí síle peněz“ (k přečtení ZDE) zařadil mezi řadu novodobých kritiků demokracie, kteří s nedůvěrou sledují její triumfální vzestup od sklonku osmnáctého století. Na jeho článek polemicky reagoval europoslanec za SPD Ivan David: „Skutečný úmysl zakladatelů EU? Lid překáží, proto musí být obelstěn“ (k náhledu ZDE). (Poznámka redakce: tento článek univerzitního profesora Budila je celkově již šestým pokračováním polemiky o smyslu demokracie – příslušné odkazy lze najít ZDE, ZDE a ZDE).

Na vítězství průměrnosti a banality?

V úvodu zmínění kritici pokládají demokracii za vzpouru davu, či spíše lůzy, která zaplní veřejný prostor těmi nejhoršími emocemi, za vítězství průměrnosti a banality, rezignaci na veškeré tvořivé vzepětí lidského ducha či odstranění skutečné elity, aristokracie ducha, odvahy a služby, bez níž se lidská společnost mění v tupé a kruté stádo. Tyto obavy se často naplnily. V uplynulých dvou staletích jsme tak byli mnohokrát svědky degenerace demokratické společnosti v ty nejhorší noční můry.