Ne. Naopak. Je obhajitelná. Neměli bychom proto slabošsky zavírat oči před tím, jaké bývají dnešní dorůstající děti, a vraťme se zároveň i jenom na moment o osmdesát let zpátky, abychom v rámci porovnání zjistili, co vše musel student zvládati ve filmech jako Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše; anebo v knihách „Žáka Jaroslava“, které se staly těm snímkům předlohami. Abychom maně zaregistrovali nejen to, co musil žák s malým Ž zvládnout, ale i to, jaký tenkrát byl. Bez jisté zajímavosti ovšem a prvořadě nebude ani všecko to, co za prvé z našich republik musilo zvládat TO REÁLNÉ žactvo.
Přinejmenším v tomto směru se teď mladí jako celek zdají být méně vyspělými a ledacos by jim asi připadalo tehdy příliš. „Tady už, páni profesoři, zacházíte příliš daleko,“ říkávají, anebo si to myslí, nicméně některé vlastní jejich aktivity jim naopak přílišnými sousty nikdy nebudou a džungle před tabulí (jak ten stav pojmenoval v letech padesátých spisovatel Evan Hunter) se postupně stala džunglí ještě o něco nebezpečnější.
Ve kterých ročnících nejvíc? Určitě v sedmých až devátých. A tzv. „volní vyspělost“ je nepochybně oproti vyspělosti rozumové na vzestupu u značné části žactva, ale zrovna tak klesá do propasti autorita většiny učitelů. U dětí, hlavně ale u rodičů. A jest to tristní, nicméně s autoritou pedagoga jsme se rozžehnali.
Co s tím? - Míra odpovědnosti dítěte může být dle některých spekulací prý určována vždy ad hoc, a to fakticky v jakékoli situaci, ke které ve třídě dojde. Je to možná praktický nápad, nevím; nicméně počet více i méně krizových situací ve škole v posledních letech rapidně roste a pro učitele je to pochopitelně demotivující; pro psychiku některých z nich to pak může být až devastující.
Nevěříte-li, nevyskytujete se v tom správném obraze a snad ani ne na Zemi – a zkuste se kupříkladu podívat na filmovou adaptaci onoho Hunterova románu. Co zjistíte? To, že jádro problematiky sice film (a kniha taktéž) dál vystihují, nicméně v řadě aspektů situace zastaraly. Ne každý pedagog ostatně může být původně i boxerem, jako byl hrdina ztvárněný tu Glennem Fordem. Takže tu jde spíš o výjimku a mnohá z námitek proti nivelizaci školství registruje snad veškeré „individuální stupně vyspělosti“ u každého jednoho žáka, ale jde snad o argument proti snížení hranice trestní odpovědnosti třeba až na třináct let? - Neřekl bych. A ani po snížení oněch hranic se (přece) individuální stupně vyspělosti u nikoho nezmění.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV